Jak se členství v NATO promítá do české politiky

Letos je tomu právě 25 let od vstupu České republiky do NATO. Jak moc to tehdy byl významný krok pro Českou republiku a jak hodnotíte těch posledních 25 let vzájemné spolupráce? 

Vstup do Severoatlantické aliance a do Evropské unie patří bezpochyby mezi nejdůležitější kroky v naší polistopadové době. Být součástí NATO přináší pocit bezpečí všem občanům. Rusko nás nikdy nepovažovalo za partnera, ale vždy za gubernii, kterou může kdykoliv ovládat. Kvůli slabým lídrům se vliv Ruska v Česku zvyšoval, což se naštěstí po Vrběticích a po vypuknutí války na Ukrajině změnilo. NATO je garantem, že v případě nebezpečí nám ostatní přijdou na pomoc. Vidíme to, že v případu Ukrajiny to není samozřejmost. Bez pomoci EU a Západu by dávno padla. Naší povinností je dostát našim závazkům a dávat na obranu 2 % HDP. Jen tak dokážeme ostatním zemím v alianci, že to s členstvím myslíme skutečně vážně.

Za pár dní tu máme volby do Evropského parlamentu, strany více či méně proklamují dokolečka to samé, často jde o obecné fráze, bezpečnost, spolu jsme silnější, Česko pro tebe všecko atd… Na druhou stranu některá hnutí a strany, většinou ty antisystémové, proklamují jednoznačnější hesla jako například vystoupení z EU, vystoupení z NATO, ale také třeba výstavba obecních bytů atd.. Nemůže být sázka na obecná témata koalice SPOLU nevýhodou, s čím si má volič spojit svůj hlas s obecnou proklamací bez konkrétnějšího programu? Není to nevýhoda proti některým jiným programům?

Naše kampaň je postavená na datech. Víme, co občany trápí a co vnímají jako nejdůležitější. Tím tématem je jednoznačně bezpečnost. Nabízíme program, který je kvalitní, ne populistický. Máme nejzkušenější kandidátku ze všech subjektů. Lidé, kteří na ní jsou, mají reálné výsledky, pracují ve prospěch České republiky a mají znalosti v tématech bezpečnosti nebo ekonomie.

Osobně se bezpečností a migrací zabývám už druhé volební období, na části migračního paktu jsem se i podílel, proto mě fascinuje, jak o tom před volbami všichni mluví, přitom migrační dohodu ani nečetli. Z těch mnoha diskuzí jde vidět, že tomu vůbec nerozumí.

Nechceme populisticky pálit hesla, že něco zařídíme, jak často slibuje ANO. Víme, že uspět v Bruselu znamená, mít zkušenosti, dobré vyjednávací schopnosti a konexe. A ty my máme. Víme, co je potřeba udělat pro to, abychom zatlačili ve správným moment na správném místě a posunuli věcí správným směrem. Nechceme lidem lhát a populisticky říkat: Zrušíme Green deal. Ne, protože je to nesmysl. Takhle to nefunguje. Můžeme části revidovat a už na tom pracujeme. Stavíme to na reálných výsledcích a zkušenostech a podle průzkumů začínáme dotahovat hnutí ANO, které je na dostřel.

Z úst předsedy Svobodných pana Vondráčka slyšíme, že kandiduje do Evropského parlamentu proto, aby ho oslabil. Jak vnímáte takovýto vpravdě záškodnický přístup? O síle jednotné Evropy snad již nikdo rozumný nepochybuje.

Přístup Svobodných mě neudivuje. Je to pořád dokola. Když tam byl předminulé období pan Mach, který dnes kandiduje za SPD, což je také bizár, tak opravdu v Evropském parlamentu nic nedělal. Neodvedl žádnou práci. Zadarmo drahý. Hlas pro tyto strany je hlasem pro stagnaci.

Pokud přece nesouhlasím se směřováním EU, tak se snažím pro to něco dělat, sháním podporu pro své návrhy, snažím se vyvíjet tlak a prosadit nějakou změnu. Tito lidé si to tam jdou na pět let odsedět a rok před volbami začnou zase s tou stejnou kritikou „jak to změní“.

Když se podíváte na statistiky europoslanců za SPOLU, kteří teď působí v Evropském parlamentu, tak je za námi velký kus práce. Je několik webů, které se analýze práce a vlivu evropských poslanců věnují. Tam si lze snadno dohledat, kdo jak pracuje. A my máme výsledky. Viz web kkverulant.org nebo eumatrix.eu.

Evropou dnes probíhá vlna revize Green Dealu, sílí hlasy napříč všemi frakcemi EP, kde je třeba se zaměřit na dopad Green Dealu na evropský trh. Důkazem přijetí některých nesmyslných evropských nařízení, je likvidace evropského průmyslu, především toho automobilového, kde otěže přebírá Čína. Jaký vidíte další vývoj a může nový Evropský parlament změnit směr a začít být více pragmatický a orientovaný na domácí trh, domácí firmy?

Je téměř jisté, že nový Evropský parlament bude pragmatičtější, co týče Green Dealu, a skeptičtější k zelené ideologie, která se ve velkém promítla do mnoha návrhů. Po volbách téměř jistě oslabí frakce Zelených, která tvrdě prosazovala tento směr. Nový Evropský parlament zjemní mnoho návrhů, aby dopad na evropský průmysl nebyl tak brutální jako nyní. Firmy se potřebují nadechnout a potřebují od politiků záruku, že je podrží. Určitě bude nutné také snížit byrokracii, aby evropské společnosti začaly zase konkurovat firmám z USA a Číny.

Čtěte také

Transformace České pošty: Klientský komfort na prvním místě

Ekonomika V loňském roce nastartovaná transformace České pošty přinese rozdělení na dvě hlavní části. Veřejné poštovní služby stále budou pod hlavičkou České pošty, zatímco logistické, balíkové služby budou pod hlavičkou Balíkovny, která se mezitím připravuje k prodeji strategickému investorovi. Podle Ondřeje Škorpila, ředitele divize sdílené služby České pošty, to přinese zvýšení klientského komfortu.

Dalším silným tématem eurovoleb je bezpečnost, to je i vaše téma. Aktuální vývoj na Blízkém východě, stále pokračující válka na Ukrajině, jsou ty nejviditelnější události, které bezprostředně ovlivňují přítomnost, ale i naši budoucnost. Co by měl dělat Evropský parlament v souvislosti právě s těmito konflikty? Je zřejmé, že jen zasílání humanitární pomoci do Gazy nestačí. Stejně tak pomoc Ukrajině dodávkami zbraní konflikt jen tak neukončí. Co tedy dál? 

Za Ukrajinou musíme nadále stát jak vojensky a materiálně, tak i finančně. Říkám to opakovaně: Ukrajinci bojují i za náš mír. Ukrajina stále nedisponuje západními zbraněmi, které by mohly Rusku pořádně zatopit. Západ ty zbraně má, ale zdráhá se je poslat. Stále věřím v to, že stateční Ukrajinci mohou získat zpět svá území a vyhnat ruské okupanty pryč.

Otázka izraelsko-palestinská je složitá. Jsem podporovatelem Izraele, který má plné právo vyčistit Gazu od teroristů. Pak bude muset vzniknout plán, jak to bude do budoucna. Řešením by bylo dvoustátí, ale samozřejmě je problematické, že nikdo nezaručí, že v Palestině nebude vládnout teroristická organizace Hamás.

Následující volby nám ukáží, jaký směr nebere Evropa právě třeba k zajištění míru v Evropě. Tuzemští kandidáti do EP prohlašují, že chtějí mír na Ukrajině, ale nikdo z nich nedokáže říct, jak by to chtěl udělat. Křičet chci mír, je jedna věc, ale něco pro to udělat je věc druhá a samozřejmě složitější. Máte vy recept na to, jak zajistit mír v tomto konfliktu nebo jak by Evropa měla nyní chovat?

Papouškují rétoriku Kremlu. Mír je na představitelích Ukrajiny, ti musí říct, chceme jednat o míru za těchto podmínek. Problém v současnosti je ten, že o něm nechce jednat Putin. Ruský narativ o falešném ruském míru v některých dezinformačních skupinách však jede na plno. „Chcimíři“ z toho obviňují EU a Západ, že dodáváním zbraní jen prodlužuje konflikt. Jak by se asi měli Ukrajinci bránit?! Tato rétorika mě neuvěřitelně vytáčí!

Silné téma, které rezonuje nejen u nás, ale po celé Evropě je migrace. Evropa dnes přijímá tento pakt jako soubor opatření pro řízení migrace zřízení jednotného azylového systému. Tento pakt je především opozicí velmi silně kritizován, na druhou stranu, jak se s tímto paktem migrace změní? Bude do Evropy přicházet méně běženců, budou evropské státy pod menším tlakem, bude silnější a efektivnější tlak na vracení běženců, kteří nebudou ctít pravidla dané země? 

Nelegální migrace se paktem nezastaví, ani nepřibrzdí. Bohužel. Azylová procedura není dostatečně rychlá, chybí efektivnější ochrana vnějších hranic a zcela také návratová politika. Pakt neodradí migranty vydat se do EU. Prováhali jsme jedinečnou šanci s tím něco udělat. Důsledky nekontrolované migrace vidíme denně v západních metropolích. A nechci znít jak Tomio Okamura, který permanentně brnká na strunu strachu, ale tématu migrace se věnuji druhé volební období, a proto mě mrzí, že to skončilo neslanou nemastnou dohodou. Otevřít pakt, který bude platit za dva roky, tak v nejbližší době nebude možné. A čísla nelegálních migrantů do Evropy dál porostou.

Je Evropa 21. století stále ještě bezpečným prostorem pro Evropany? Ve městech některých evropských zemí mají lidé strach vyjít do ulic, na některých školách muslimské děti šikanují ty domorodé, některá města zakazují o Adventu vystavování křesťanských symbolů z důvodu možných konfliktů atd.. Ačkoliv samozřejmě nejde o plošný stav, ale jen o některé destinace, je toto Evropa, kterou chceme? 

Je to velká chyba lídrů v západních zemích. Nyní je čas na to, aby státy zpřísnily své sociální systémy a azylovou politiku. Přešlapování na místě jim nepomůže. Lidé budou frustrovaní a jediným řešením bude volba krajní pravice, která je sama o sobě nebezpečím. Vzorem může být Dánsko, které svůj sociální systém extrémně zpřísnilo, což odradilo migranty se do této země vydávat. Němci stále nic.

V sousedním Německu jsme byli v poslední době svědky demonstrace radikálních muslimů, kteří se dožadovali zavedení chalífátu. Není právě tohle jeden z těch silných argumentů proč tyto radikální muslimy vyhostit do země svého původu? Jde o bezpečnost Evropy a pro tyto hlasy není v Evropě místo nebo ano? 

Ano, nemilosrdně. Proti muslimům nic nemám. Vadí mi radikálové. Mám pro všechny jednoduchý vzkaz: Pokud nechcete respektovat kulturu země, která vám dala šanci, odjeďte nadobro zpět do země, odkud pocházíte. Vlády státu by to měly řešit rychlou deportací, jinak hrozí malér. Není to poprvé, a bohužel hlasy radikálů sílí, což zadělává na další pnutí ve společnosti.

Asi nejdůležitější událostí posledních týdnů byl atentát na slovenského premiéra Fica. Ten naštěstí útok přežil. Atentátník byl na místě zadržen a vzat do vazby. Slovenské vládní strany útok odsoudily a okamžitě obvinily opozici, liberály a média. Ani špetka sebereflexe za to, co prováděla strana SMER, která před volbami sprostě nadávala slovenské prezidentce Čaputové. Není třeba právě tohle jeden z momentů, který pomohl slovenskou společnost zradikalizovat? Každý rozumný člověk tento útok odsuzuje, ale to, že se najde jedinec, který vezme zbraň do ruky a střelí po politikovi je důkazem radikalizace ve společnosti. Není tento čin silným signálem k tomu, abychom začali pracovat na sblížení roztříštěné společnosti nejen na Slovensku, ale i v ČR? 

Člověk, který nesouhlasí s vládou, může svou nespokojenost vyjádřit ve volbách. Nikdy nesmí vzít „spravedlnost“ do vlastních rukou. Slovensko je bohužel neuvěřitelně rozdělené a mohou za to z velké části politici. I po atentátu toho okamžitě začali slovenští vládní politici zneužívat pro své PR. Bylo to opravdu odporné. Všichni víme, co Blaha a Fico křičeli na předvolebních mítincích o paní prezidentce, to byla prasárna non plus ultra. Myslím, že v České republice je ta úroveň naštěstí lepší. I když si jde vláda a opozice po krku, tak je to pořád v nějakých mantinelech. Výjimkou byla asi prezidentská kampaň Andreje Babiše, který určitou linii z mého pohledu překročil. Útok na Fica musí být ale opravdu signálem, abychom spolu více mluvili a snažili se příkopy zasypávat, než je dále hloubit.

Témata:  Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL),  eurovolby,  Evropský parlament,  Green Deal,  NATO,  rozhovor