Pro dobrotu na žebrotu? Jaké jsou nejčastější chytáky v pojistkách?

Že pojišťovny do svých pojistných smluv dávají řadu podmínek a omezení, za kterých odmítnou v případě pojistné události poskytnout svá plnění, ví dnes většina klientů pojišťoven. Přesto nebývá nouze o překvapení a to ani mezi odborníky.

„Nedávno jsme řešili relativně neobvyklou situaci našeho klienta-podnikatele, která nás opět utvrdila v názoru, že co se zdá z hlediska selského rozumu normální, nemusí se tak jevit z hlediska pojišťovny. Zmíněný podnikatel měl u nás sjednáno povinné ručení, přičemž utrpěl škodu na vozidle při tažení řidiče, jemuž auto vypovědělo službu. Situace, která potká čas od času každého, kdo má tendenci pomáhat lidem v nesnázích. Problém ovšem nastává, pokud řidič nepojízdného vozu situaci nezvládne a dobrodince nabourá. Samozřejmě předpokládáte, že škodu uhradí ze svého povinného ručení. Neuhradí. Pojišťovna totiž v takové situaci využije analogie, kdy je vaše vozidlo poničeno přívěsným vozíkem, nebo vlečeným karavanem,“ popisuje jednu z absurdních pojistných událostí Pavel Jechort, ředitel pojistné služby Suri. Tažené vozidlo je totiž chápáno jako neschopné vlastního pohybu, tedy jako vozidlo přívěsné, za které zodpovídá řidič prvního automobilu. V případě nešťastné nehody tak platí pověstné „každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“.

Zaplatí, otázka je kolik

Podobných nástrah je v pojistných produktech celá řada. Například „standardní“ situace, která i tak mnoho lidí nemile překvapí, je nezaviněná dopravní nehoda a následná úhrada škody z povinného ručení viníka. „Jako poškozený očekáváte, že nepříjemnost vyřeší pojišťovna viníka. Avšak při snaze opravit co nejrychleji svůj vůz, můžete šlápnout zásadně vedle,“ zmiňuje nejběžnější nepříjemné překvapení při likvidaci škod při autohaváriích Pavel Jechort. Pojišťovna hradící účet za opravu totiž posuzuje škodu na vozidle podle jeho časové hodnoty a zkoumá, kolik by stejný vůz stál na trhu nyní. „A tím stejným vozem se myslí vůz stejného stáří, konfigurace, nájezdu. Může tak snadno dojít k situaci, kdy bude oprava stát více, než kolik pojišťovna zaplatí. Rozdíl půjde pak na vrub řidiče, který nehodu nezavinil,“ dodává Pavel Jechort.

A dokonce i v případě, že dotyčný vezme škodu na sebe a své havarijní pojištění, hraje roli opět časová hodnota vozu a v tomto případě i spoluúčast. Leda by měl sjednaný GAP, což je ale v ČR jev velmi řídký (Guaranteed Asset Protection udržuje cenu vozidla na stálé úrovni). Zároveň řidiče v dalším roce čekají sankce projevující se zdražením pojistného.

Jako spíš teoretické nebezpečí pak lze označit odškodnění za zranění, která si při nehodě přivodí spolujezdec, což může být rodinný příslušník nebo také stopař. „Zatímco veškerá léčba i krytí trvalých následků většinou pokryje povinné ručení, v případě, že by si zraněný začal nárokovat například ušlý zisk, na to již povinné ručení nestačí. A jestliže u příbuzných je taková situace velmi nepravděpodobná, stopař nebo i někdo známý by se takové satisfakce mohl dožadovat,“ varuje Pavel Jechort. I zde existuje řešení, a to v podobě připojištění úrazu přepravovaných osob.

Mýtus napálených klientů

I když se to mezi lidmi mnohdy traduje, cílem pojišťoven není za každou cenu vyvléci se ze své povinnosti. Z hlediska samotných pojišťoven nejde ani tak o snahu své klienty napálit, jako o logické mantinely zabraňující podvodům a plně respektující nízké ceny za pojištění na českém trhu. Pro klienty naopak platí, že investovat trochu času do studia podmínek se může v budoucnu velmi vyplatit. „Nejde ani tak o pročítání dlouhých a nezáživných pojistných podmínek, spíš bych doporučil probrat s makléřem či pojišťovákem, nač si dát pozor. Těch háčků, je v každé pojistce opravdu dost a pokud si člověk není vědom správného postupu v případě likvidace škody, může ho tato nevědomost stát hodně peněz,“ radí na závěr Pavel Jechort.

Témata:  pojišťovny,  lidé,  smlouvy,  manažeři