Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Pětidenní pracovní týden jako novodobý luxus? V minulosti to v Česku fungovalo jinak

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Velkou změnu do fungování podniků, ale ve svých důsledcích i celé československé společnosti, přinesl pětidenní pracovní týden, zavedený do praxe oficiálně 29. září 1968. Tento den, uvedený v příslušné vyhlášce ministerstva práce, ovšem připadal na neděli, takže z volných sobot se lidé mohli těšit od prvního říjnového víkendu. A brzy si na ně zvykli, dvoudenní volno bylo příčinou (vedle úniku před normalizační realitou) například i rozmachu chataření a chalupaření.

Zavedení jen pětidenního pracovního týdně připravovali čs. ekonomové od začátku 60. let a museli se vypořádat například s námitkami, že druhý volný den povede ke hospodářskému poklesu. Na volné soboty si zaměstnanci ale i podniky zvykali postupně.

Dvoudenní volno bývalo zpočátku jen každý druhý víkend, omezovalo se také vyučování na školách, žáci a studenti mívali jen kratší dopolední vyučování. Volného odpoledne středoškoláci podle pamětníků rádi využívali k chození na zábavy.

Nástup volné soboty před 50 lety byl jednou z největších změn v přístupu k práci, srovnat jej lze víceméně jen s uzákoněním osmidenní pracovní doby v prosinci 1918. Pětidenním pracovním týdnem Československo předstihlo i některé západní země, třeba v Rakousku přestali přestali chodit do školy v sobotu až v půli 70. let. Dvoudenní víkend ale nebyly bez výjimky, až do jara 1990 se totiž vyhlašovaly několikrát ročně pracovní soboty, kterými se mimo jiné nahrazovala volna ve svátek.

Témata:  práce zaměstnavatelé zaměstnanci

Související

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

24. června 2026 12:02

Platební rozkaz neignorujte. Může skončit exekucí

Přišel vám dopis s tvrzením, že některé společnosti dlužíte peníze? Bohužel mnoha spotřebitelům ano. Někdy se jedná o skutečný dluh, na který zapomněli, jindy o pochybný dluh u společnosti, s níž dříve byli v kontaktu, ale někdy jde o zcela cizí společnost, u které vědí, že nic nedluží. Pokud s dluhem nesouhlasí, nabízí se jim dvě možnosti – kontaktovat společnost, anebo dopisy ignorovat. Druhá z nich se však může obrovsky vymstít a i z dluhu, který podle nich neexistoval, se stane dluh, který musí zaplatit, jinak hrozí exekuce. Jak je to možné a jak se lze bránit?

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy