"Evropskou unii" vynalezli Češi už v 15. století. Tehdy ale sklidila posměch

Stopu od krále Jiřího k dnešní Evropské unii bychom hledali marně. Historické okolnosti poválečné Evropy, kdy se zrodila myšlenka evropského sjednocení, jsou nesrovnatelné s okolnostmi 15. století

Unikum na českém trůnu

Osobnost Jiřího z Poděbrad na českém trůně je jedinečná z několika důvodů. Byl jediným králem, o kterém je možné říci, že byl etnickým Čechem po konci vlády dynastie Přemyslovců. Co je ještě zajímavější, nebyl královské krve, ale pocházel „pouze“ z panského stavu. Jeho vzestup kromě jeho politického talentu umožnila především turbulentní doba po konci husitských náboženských válek. Ke korunovaci Jiřího králem došlo roku 1453, ovšem faktickým vládcem už byl několik let před tím z titulu zemského správce. Tato funkce by se dala připodobnit k dnešnímu premiérovi.

Nejzávažnější problém českého krále

S králem z Poděbrad a z Kunštátu se pojí jeden pravděpodobně ještě unikátnější jev. Byl totiž kališníkem. Žádný jiný král se k české reformační tradici nikdy nehlásil. V mezinárodní politice mu právě tento moment, ale způsoboval značné komplikace. Zejména hlava katolické církve neměla příliš pochopení pro odlišné vyznání víry českého krále a v 15. století ještě stále měl papež co mluvit do politických záležitostí. Nejdříve Jiří papeže obelstil příslibem, že bude potírat všechny heretiky. Ve slibu se však nacházel jeden háček. Zatímco papež považoval za heretiky všechny kališníky v Čechách, Jiří vycházel z basilejských kompaktát, pod které nespadaly radikální sekty. Příměří mezi Jiřím a papežským stolcem netrvalo dlouho. Český král však vytáhl ještě jeden trumf.

EU ve středověku proti papeži

Kdyby nebyl tak lstivým a vychytralým politikem, nikdy by se nevypracoval do čela státu, i když k tomu nebyl určen svou krví. Přišel s nápadem na vybudování mezinárodní koalice či unie křesťanských států, která by obešla autoritu papeže. Vyslal poselstvo napříč královskými dvory pod vedením francouzského humanisty Antonia Mariniho se snahou přesvědčit panovníky o uzavření Všeobecné mírové organizace, jejíž cílem se mělo stát vytvoření opozice proti ďábelským Turkům. S papežem se v celé akci příliš nepočítalo, hlavou společenství se měl stát francouzský král. Společenství mělo řešit spory mírovou cestou před obecným konsistoriem. S pomocí tohoto diplomatického fóra by mohl Jiří obejít kritického papeže.

Nové renomé Čech

Právě zásadní okolnost vynechávající ze hry římského biskupa se stala kamenem úrazu celého projektu. Přestože se nápad líbil v Polsku, Francii a částečně také v německých knížectvích, odmítavé postoje z Itálie a z Uher, kdy se uherský král Matyáš Korvín nechal bohatě uplatit papežem, zamezily vzniku společenství stojícímu na obdobných základech jako dnes Evropská unie nebo OSN. Jiřího taktika však nepřišla zcela vniveč.

Snahou celého jednání bylo vylepšit pověst Čechů, kteří díky husitským válkám měli děsivou pověst šílených heretiků. O tomto záměru svědčí i druhé poselstvo, které mělo na ostatních dvorech prezentovat rytířskou kulturu, dodnes se dochovaly v mnoha pramenech neuvěřitelné kousky předváděné proslulým válečníkem Burianem ze Švamberka. Češi tak neměli jen auru kacířů, ale i skvělých rytířů a např. francouzský král nabídl Jiřímu dohodu o přátelství, i přesto, že se mu Evropskou unii nepodařilo vybudovat již v 15. století.

Témata:  EU,  Česko