Vyrovnané české rozpočty už v příštím roce? Jde to. Vláda ale výrazně snižuje reálné výdaje na vědu, výzkum a inovace

Předpokladem uvedeného výsledného o 320 miliard vyššího souhrnného deficitu současné vlády v porovnání s tou minulou je kromě schodku 230 miliard korun v příštím roce také letošní deficit 252 miliard, což je realistický předpoklad. I pokud by však byly letošní schodek i ten příštího roku nakonec o něco nižší, stejně Fialova vláda „trumfne“ v zadlužování, resp. přesněji v součtu nominálních deficitů, tu Babišovu o zhruba 300 miliard korun.

Kumulovaný schodek státních rozpočtů let 2018 až 2021, kdy vládl Babišův kabinet, totiž činí nominálně zhruba 813 miliard korun. Souhrnný deficit Fialovy vlády přitom bude za léta 2022 až 2025 nominálně představovat přibližně 1131 miliard korun, pokud tedy právě bude letošní schodek státního rozpočtu 252 miliard a roku příštího pak 230 miliard.

Nominálně by tedy Fialova vláda vytvořila o zhruba 320 miliard vyšší souhrnný deficit, tedy nový dluh, než vláda Babišova. Pro srovnání, Sobotkova vláda vytvořila v letech 2014 až 2017 souhrnný deficit státních rozpočtů ve výši jen zhruba 85 miliard korun.

V těchto údajích ovšem není zohledněna inflace.

Jestliže tedy dané údaje převedeme do stálých cen roku 2014, abychom je takto o inflaci očistili, souhrnný schodek Sobotkovy vlády zůstává na zhruba 85 miliardách, kumulovaný deficit Babišova kabinetu se ztenčí na přibližně 712 miliard a kumulovaný deficit Fialovy vlády zase na přibližně 782 miliard. Předpokladem tohoto očištění je inflace mírně přesahující úroveň dvou procent jak za celý letošní rok, tak za rok 2025, což je v souladu s aktuální, srpnovou prognózou ministerstva financí.

I v očištění o inflaci tedy ve vytváření dluhu Fialova vláda tu Babišovu překoná, a to o souhrnně o zhruba 70 miliard korun.

Samozřejmě, jak Babišova, tak Fialova vláda čelily – na rozdíl od té Sobotkovy – objektivně velmi náročným podmínkám s vysoce negativním dopadem na veřejné finance. Ať už se jednalo nejprve, v letech 2020 a 2021, o pandemii covidu a související historicky rekordní propad české ekonomiky a posléze, v letech 2022 a 2023, zase o dopady invaze Ruska na Ukrajinu v podobě mimořádně vysoké inflace a extrémního nárůstu cen energií.

Ministerstvo financí v reakci na daná čísla apeluje, aby se vývoj rozpočtových deficitů důsledně očišťoval o inflaci. Což je pochopitelné už jen proto, že po očištění vytvoří zřejmě „jen“ o 70 miliard vyšší dluh než vláda Babišova, zatímco bez očištění to bude až o 320 miliard, jak víme. Nicméně proti očišťování nelze nic moc namítat. Snad jen to, že pokud bychom pak měli být v očišťování opravdu důslední, je třeba deficity očistit také o makroekonomický vývoj, resp. o tu jeho část, kterou vláda nemohla objektivně ovlivnit.

Čtěte také

Proč Eurostat za loňský rok přičítá české vládě o 45 miliard vyšší deficit než sama vláda?

Ekonomika Proč statistika Eurostatu vykazuje o zhruba 45 miliard vyšší schodek loňského hospodaření vlády, než plyne z dat ministerstva financí k plnění státního rozpočtu za rok 2023? Vždyť čísla Eurostatu, která přejímá i ČSÚ, hovoří o loňském schodku ústředních vládních institucí ve výši takřka 334 miliard, zatímco ministerstvo uvádí schodek necelých 289 miliard.

Například historicky rekordní propad ekonomiky z roku 2020, více než pětiprocentní v poměru k HDP, prohloubil deficit veřejných financí na zhruba 367 miliard i kvůli nutnosti poskytovat v době pandemie covidu veřejné prostředky restrikcím zasaženým podnikatelům, firmám a podnikům, stejně jako jejich zaměstnancům. Zároveň se kvůli těm samým restrikcím smrskly příjmy veřejné kasy, protože firmy a fabriky stály či omezovaly produkci a jejich zaměstnanci zhusta zůstávali doma, neboť nemohli pracovat a vytvářet hodnoty – díky nimž vznikají hrubé zisky, z nichž pak do veřejné kasy plynou daně.

Výsledkem tudíž by výrazný deficit, a to je absolutní, tak v poměru k HDP, který ovšem rozhodně nelze celý přičítat možnému chybnému fiskálnímu hospodaření tehdejší vlády.

V tomto ohledu je vlastně dokonce výhodnější „inflační krize“, jakou Česko prožilo v letech 2022 a 2023, neboť o inflaci lze deficity ponižovat metodicky snáze než o objektivně neovlivnitelný makroekonomický vývoj. Proto také řada prováděných očištění končí u očištění o inflaci, aniž by dále očišťovala i o objektivně neovlivnitelný makroekonomický vývoj.

To však není hlavní sdělení této pasáže. Tím je to, že pokud ministerstvo financí apeluje za očišťování deficitů o inflaci, mělo by být konzistentní a samo tak alespoň o inflaci očišťovat i další položky rozpočtování. Tedy nejen deficity, leč třeba i investice.

Tak se ale neděje. Na příští rok ministerstvo financí plánuje investice za více než 250 miliard korun. To je solidní číslo, pokud skutečně dojde k jeho naplnění (čemuž tak být nemusí, jak napovídá zkušenost řady uplynulých let). Absolutně je vlastně historicky nejvyšší. To ostatně hlásá samo ministerstvo. „Je to rekord,“ zní z pražské Letenské ulice, kde úřad sídlí.

Jenže rekord to je pouze právě bez očištění o inflaci. Tedy dle metodiky, kterou to samé ministerstvo jinde – pokud jde o deficity – zavrhuje. Jestliže totiž údaj více než 250 miliard převedeme třeba do stálých cen roku 2010, a očistíme tedy takto o inflaci, rázem má na investice jít „jen“ necelých 151 miliard korun. To je z historické perspektivy stále solidní výsledek i v očištění o inflaci, avšak už není rekordní. Protože třeba v roce 2015 šlo na investice hned přibližně 176 miliard, vycházíme-li opět ze stálých cen roku 2010.

Témata:  státní rozpočet,  vláda,  poslanecká sněmovna