Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Kolik jsme si toho mohli koupit v roce 1985 a teď?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixmac

Měli jsme se lépe před rokem 1989 nebo se máme lépe teď. Mnoho lidí si stěžuje na nepřiměřené vysoké ceny některých výrobků. Jenže ani před Sametovou revolucí nebylo vše levné, jak se z cen mohlo zdát. Podívejte se na porovnání, kolik jsme si toho mohli za průměrnou mzdu koupit v roce 1985 a nyní.

Průměrná mzda v roce 1985 byla 2 920 korun, v roce 2014 byla 25 686 korun, podle posledních statistik je dokonce už 27 200 korun. Ačkoliv je jasné, že platy a mzdy rostou, rostou i ceny. Nejlepším porovnáním pro měření, je proto porovnat, kolik jsme si toho mohli koupit před lety a kolik nyní.

Například v roce 1985 jsme si za průměrnou měsíční mzdu koupit 73 kilogramů másla, dnes je to 159. Dramatický rozdíl je i například v ceně cukru. V roce 1985 jsme si mohli za průměrný plat dovolit 365 kilogramů, v roce 2014 to je 1168 kilogramů.

Naopak v současnosti jsou dražší jízdenky, plyn či odeslání dopisů. Prakticky stejná cena ve srovnání s průměrnou cenou je u chleba či vstupného kina.

Český statistický úřad také zveřejnil, jak se vyvíjela průměrná nominální mzda v průběh let. V roce 1937 to bylo například 764 korun, v roce 1970 1 915 korun, v přelomovém roce 1989 pak 3 170 korun. Mezi lety 1999 a 2014 se nominální výše mzdy zvýšila dvojnásobně, zatímco na konci minulého tisíciletí byla 12 666 korun, na konci loňského roku to už bylo 25 686 korun.

Témata:  lidé životní úroveň potraviny

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.