Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Maláčová žádá dramatické zvýšení minimální mzdy. Poškodilo by podnikatele, firmy, obce i kraje. Velká daň za volební hlasy navíc

Jana Maláčová
Jana Maláčová
Foto: Facebook

Komentář Lukáše Kovandy: Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová podle svých dnešních slov navrhne navýšení minimální mzdy ze stávajících 15 200 korun na rovných 18 tisíc korun, a to s účinností od ledna příštího roku.

Pokud by návrh prošel, vzroste příští rok minimální mzda o 18 procent. Průměrná mzda přitom poroste jen tempem 4,3 procenta, jak vyplývá z květnového šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky. Minimální mzda by tedy rostla tempem více než čtyřikrát rychlejším než mzda průměrná. Jinými slovy, stát by firmy a podniky a další zaměstnavatele nutil zvýšením minimální mzdy v takovém rozsahu přidávat nejhůře placeným zaměstnancům mnohonásobně výraznějším tempem, než jakým jsou připraveni přidávat v průměru svým zaměstnancům jako celku.  

Plán ministryně Maláčové, který podporuje celá ČSSD i odbory, signalizuje, že jak řada politiků, tak odboráři si odmítají přiznat ekonomickou realitu. Vláda látáním výpadku koronavirové krize zatížila hlavně živnostníky, firemní sféru, banky, ale také kraje a obce. A pochopitelně – prostřednictvím citelného navýšení dluhu – všechny daňové poplatníky. 

Navrhovaný růst minimální mzdy přitom dále zatíží firemní sféru, neboť se od výše minimální mzdy odvozuje například i výše mezd zaručených. Ty stanovují minimální mzdu pro jednotlivé profesní skupiny. Jenže zaměstnavatelé firemní sféry už během pandemie do značné míry finančně „vykrváceli“ a nyní musí své náklady osekávat. 

Důvod, proč dosud výrazněji neosekávají personální náklady, a proč tedy nepropouští, spočívá zejména v záchranných programech vlády, jako je Antivirus. Jenže ty v důsledku platí či zaplatí opět daňový poplatník. Vláda na jedné straně tedy z kapsy daňového poplatníka udržuje uměle zaměstnanost, motivuje zaměstnavatele k tomu, aby ještě nepropouštěli, na straně druhé jim hodlá přidat další břímě v podobě navýšení mzdy minimální a mezd zaručených.  

Situace, kdy minimální mzda roste (mírně) rychleji než mzda průměrná, je částečně obhájitelná ještě tak v době prosperity, pokud panuje širší společenská shoda na tom, že minimální mzda je příliš nízká. Ovšem v krizovém čase zcela ztrácí své opodstatnění a její obhajoba je čirým populistickým nátlakem, motivovaným nyní i blížícími se volbami, který postrádá špetku ekonomické racionality a je bezohledný k jiným socioekonomickým skupinám v čele se zaměstnávajícími podnikateli a obecně zaměstnavateli. A rovněž je bezohledný k obcím a krajům, které růst minimální mzdy a mezd zaručených rovněž poškozuje, neboť pochopitelně zvyšuje mzdovou úroveň i ve sféře veřejné, například v oblasti veřejných služeb, jež města a obce hradí ze svých rozpočtů. 

Témata:  Jana Maláčová minimální mzda komentář

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

12. června 2026 21:03

23 bilionů korun: Tak velký může být majetek Elona Muska po ocenění SpaceX

Svět má prvního dolarového bilionáře. Pokud dnešní vstup na burz ocení společnost SpaceX na 1,8 bilionu dolarů, jak se předpokládá, podíl jejího zakladatele Elona Muska získá hodnotu 866 miliard dolarů. Když se připočte jeho majetek v Tesle, jde o 1,1 bilionu dolarů, tedy zhruba 23 bilionů korun (roční HDP ČR je zhruba 9 bilionu). 23 bilionů, to je více, než kolik mají dohromady Larry Page, Sergey Brin, Jeff Bezos a Larry Ellison, kteří spolu s Muskem tvoří pětici světově těch úplně nejbohatších. Pokud by se Musk rozhodl svého zmíněného bohatství postupně zbavit tak, že by utrácel milion dolarů (takřka 21 milionů korun) den co den, zabralo by mu to přes 3000 let.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Česko dohání Západ v cenách, ale ne v platech

Nová data Eurostatu ukazují paradox. Česká republika ještě nedohnala západní Evropu v platech, ale v některých klíčových životních nákladech už ano. Celková cenová hladina v Česku dosahuje 89,4 procenta průměru Evropské unie. Jsme tak stále levnější než Německo se 108,3 procenta nebo Rakousko se 113 procenty. Jenže celkový průměr zakrývá podstatný detail.