Maláčová žádá dramatické zvýšení minimální mzdy. Poškodilo by podnikatele, firmy, obce i kraje. Velká daň za volební hlasy navíc

Pokud by návrh prošel, vzroste příští rok minimální mzda o 18 procent. Průměrná mzda přitom poroste jen tempem 4,3 procenta, jak vyplývá z květnového šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky. Minimální mzda by tedy rostla tempem více než čtyřikrát rychlejším než mzda průměrná. Jinými slovy, stát by firmy a podniky a další zaměstnavatele nutil zvýšením minimální mzdy v takovém rozsahu přidávat nejhůře placeným zaměstnancům mnohonásobně výraznějším tempem, než jakým jsou připraveni přidávat v průměru svým zaměstnancům jako celku.  

Plán ministryně Maláčové, který podporuje celá ČSSD i odbory, signalizuje, že jak řada politiků, tak odboráři si odmítají přiznat ekonomickou realitu. Vláda látáním výpadku koronavirové krize zatížila hlavně živnostníky, firemní sféru, banky, ale také kraje a obce. A pochopitelně – prostřednictvím citelného navýšení dluhu – všechny daňové poplatníky. 

Navrhovaný růst minimální mzdy přitom dále zatíží firemní sféru, neboť se od výše minimální mzdy odvozuje například i výše mezd zaručených. Ty stanovují minimální mzdu pro jednotlivé profesní skupiny. Jenže zaměstnavatelé firemní sféry už během pandemie do značné míry finančně „vykrváceli“ a nyní musí své náklady osekávat. 

Důvod, proč dosud výrazněji neosekávají personální náklady, a proč tedy nepropouští, spočívá zejména v záchranných programech vlády, jako je Antivirus. Jenže ty v důsledku platí či zaplatí opět daňový poplatník. Vláda na jedné straně tedy z kapsy daňového poplatníka udržuje uměle zaměstnanost, motivuje zaměstnavatele k tomu, aby ještě nepropouštěli, na straně druhé jim hodlá přidat další břímě v podobě navýšení mzdy minimální a mezd zaručených.  

Situace, kdy minimální mzda roste (mírně) rychleji než mzda průměrná, je částečně obhájitelná ještě tak v době prosperity, pokud panuje širší společenská shoda na tom, že minimální mzda je příliš nízká. Ovšem v krizovém čase zcela ztrácí své opodstatnění a její obhajoba je čirým populistickým nátlakem, motivovaným nyní i blížícími se volbami, který postrádá špetku ekonomické racionality a je bezohledný k jiným socioekonomickým skupinám v čele se zaměstnávajícími podnikateli a obecně zaměstnavateli. A rovněž je bezohledný k obcím a krajům, které růst minimální mzdy a mezd zaručených rovněž poškozuje, neboť pochopitelně zvyšuje mzdovou úroveň i ve sféře veřejné, například v oblasti veřejných služeb, jež města a obce hradí ze svých rozpočtů. 

Témata:  Jana Maláčová,  minimální mzda,  komentář