Maloobchodníci upozorňují na nekalé praktiky nadnárodních výrobců při vyjednávání

Ve vyjednávání mezi výrobci a maloobchodními prodejci dochází čas od času k nekalým praktikám ze strany velkých řetězců. Hovoří o tom například průzkum ministerstva zemědělství, který si rezort nechal zpracovat před dvěma lety. Podle výsledků byly čtyři pětiny dodavatelů potravin toho názoru, že řetězce zneužívají svého dominantního postavení na trhu. Více než polovina výrobců se pak nepovažovala při jednáních s nimi za rovnocenného partnera. Dělo se tak i přes dlouhodobou existenci zákona o významné tržní síle, jenž by měl při vyjednáváních chránit právě pozici dodavatelů, jimiž jsou především malí výrobci. Podobné výsledky ukazuje i výzkum Ekumenické akademie, podle kterého obchodní řetězce ve velké míře využívají nerovného postavení vůči svým dodavatelům. To se projevuje na způsobu vyjednávání smluv, vynucování poplatků nebo tlakem na nižší ceny. Dodavatelé nemají možnost ovlivnit znění těchto často jednostranných smluv a podřizují se jim i za cenu minimálního nebo nulového zisku.

Na trhu však může nastat i přesně opačná situace, kdy k nekalým praktikám dochází ze strany velkých výrobců směrem k menším obchodním sítím, jež mají početné zastoupení především na venkově. „Neexistuje zákon na ochranu českého obchodníka. Nadnárodní výrobci si s námi dělají, co chtějí. Pro nezávislý trh mají nastavené horší podmínky než pro velké řetězce. Často to zdůvodňují výší obratu, přitom v 90. letech měl tradiční trh obraty mnohem vyšší než řetězce, ovšem výhodnější podmínky nedostal,“ řekl Roman Mazák, předseda Družstva CBA. Jeho prohlášení potvrzuje také tajemník Asociace tradičního českého obchodu Jan Hrdina. „Z praxe lze určitě uvést příklady, kdy české obchodní sítě nemají takovou vyjednávací pozici jako silné nadnárodní řetězce, a tudíž se v některých případech nedostanou k tak výhodným podmínkám,“ uvedl.

Jasné řešení se podle zástupců maloobchodu nabízí ve vytvoření nové legislativní úpravy, která by doplňovala zákon o významné tržní síle. Na rozdíl od něj by však chránila obchodníky před výrobci. „Zákon o významné tržní síle je postavený jednostranně. Podobně jsou na tom i současné snahy Evropské komise, která usiluje o zlepšení postavení dodavatelů při jednání s řetězci,“ upozornil Mazák. Malým českým obchodníkům tak podle něj současný zákon paradoxně škodí, když umožňuje výrobcům tlačit sítě prodejen do nevýhodných smluvních podmínek.

Dohled nad nekalými praktikami při jednání mezi obchodníky a dodavateli vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Obecně je nám známo, že někteří dodavatelé především z řad zahraničních koncernů mají vůči obchodním řetězcům dostatečně silnou vyjednávací pozici. Finanční sílu dodavatele však posuzujeme pouze v případě, pokud zkoumáme, zda obchodní řetězec zneužil svou pozici. Z hlediska zákona nás prioritně zajímají nekalé obchodní praktiky uplatňované řetězci na dodavatelích,“ uvedl předseda úřadu Petr Rafaj.

Příkladem nevýhodných podmínek bývají velmi často vyšší nákupní ceny v porovnání se silnější konkurencí, v tomto případě s velkým řetězci. „U některých produktů je v případě řetězců nákupní cena určená výrobcem téměř o polovinu nižší. Nejčastěji se to děje u piva a některých cukrovinek,“ řekl Mazák. Nevýhodnou situaci se proto maloobchodníci snaží řešit jiným způsobem. Často se tedy obracejí na dodavatele, kteří po špatných zkušenostech z vyjednávání s řetězci přecházejí na nezávislý trh. Ani v případě, že se malým obchodním sítím podaří s velkými výrobci vyjednat ceny srovnatelné s řetězci, ale ještě nemají vyhráno. Musejí totiž čelit také cenové politice silnější konkurence. „Situace je komplikovanější. V praxi totiž řetězec často uvede shodný výrobek v akci s podnákupní cenou. Tomu může český obchodník jen těžko konkurovat,“ uvedl Hrdina.

Jinou možností řešení nevýhodné situace může být i vypovězení kontraktu ze strany obchodníka. Zároveň to však pro něj často znamená obejít se bez populárních výrobků, které nakupující vyhledávají. V případě ukončení smlouvy tedy riskuje, že spotřebitelé pro oblíbené potraviny zamíří jinam. Pokud naopak přistoupí na nevýhodné podmínky, projeví se to na ekonomické stránce prodejny. Právě nerentabilita provozu přitom bývá hlavním důvodem zániku malých obchodů, především na venkově. Jen v loňském roce jich podle společnosti AC Nielsen po celém Česku muselo skončit více než 1000.

Témata:  maloobchod,  obchody,  smlouvy