Práce v zahraničí. Jak je to s daňovými odvody a důchodem?

Daňoví rezidenti České republiky zdaňují v ČR své celosvětové příjmy, daňoví nerezidenti pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky. Dle české legislativy jsou daňovými rezidenty ti, kteří mají v Česku t bydliště nebo se zde obvykle zdržují (tj. pobývá na území České republiky alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce). Skutečné bydliště tedy může být odlišné od bydliště uvedeného v občanském průkazu. „Češi pracující v jiné zemi s příjmy pouze ze zahraničí, kteří v cizině i bydlí, v Česku daň z příjmu neplatí,“ vysvětluje Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Čeští daňoví rezidenti s příjmy ze zahraničí musejí v Česku podat daňové přiznání a zdanit své celosvětové příjmy. S většinou zemí, kam Češi jezdí za prací, má Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Ta brání tomu, aby byla z některého příjmu zaplacena daň dvakrát. Zdanění v konkrétní situaci tedy závisí především na tom, ve které zemi byla již daň zaplacena, a o jaký příjem se jednalo. V praxi existuje několik způsobů, jak se daň zaplacená v zahraničí zohledňuje: například zápočtem nebo vynětím s výhradou progrese. „Zaplacenou daň v zahraničí je nutné vždy doložit, kupříkladu potvrzením tamního finančního úřadu nebo potvrzením zahraničního zaměstnavatele,“ doplňuje Gabriela Ivanco.

Institut jednoho pojištění v EU

V rámci členských zemí EU platí institut jednoho pojištění. Člověk tak nemůže být sociálně a zdravotně pojištěn ve více členských zemích Evropské unie. Pro účely povinného pojistného je přitom rozhodující místo výkonu výdělečné činnosti. Při zaměstnání nebo zahájení podnikání v jiné členské zemi EU je nutné postupovat dle národní legislativy v daném státu. Je tedy potřeba splnit oznamovací povinnosti u institucí v ČR i v příslušné zemi. „Pro účely povinného pojistného není klíčový institut bydliště, ale místo výkonu výdělečné činnosti,“ upozorňuje Gabriela Ivanco.Výdělek ve více zemích EU

Někteří lidé jsou současně zaměstnáni nebo podnikají ve více členských zemích EU. V takovém případě je pro účely povinného pojistného rozhodující bydliště, jestliže se v této zemi vykonává podstatná část činnosti, například alespoň 25 % pracovní doby nebo 25 % příjmu. Přeshraniční pracovníci, tedy zaměstnanci pracující v Německu, Polsku, Slovensku nebo Rakousku, kteří se nejméně jednou týdně vracejí do svého bydliště v Česku, jsou přitom stále pojištěni v Česku.Jak je to s důchodem?

Pro přiznání státního důchodu, ať už starobního, nebo invalidního, musí žadatel získat potřebnou dobu pojištění. Pro přiznání starobního důchodu v ČR musí být získána doba pojištění alespoň v rozsahu 33 let. Bez potřebné doby pojištění nemůže být státní důchod přiznán. V rámci zemí EU přitom platí institut sčítání dob pojištění. Do potřebné doby pojištění se tedy započítává veškerá pojištěná doba ve všech zemích EU. Státní důchod následně vyplácí každá země EU, kde byla vykonávána výdělečná činnost. „Měsíční částka důchodu z každé členské země EU již odpovídá výdělkům a získané době pojištění v dané zemi, zpravidla se tak dostává poměrný důchod z více zemí EU,“ dodává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.Nároky při práci v třetích zemích

To, jakým způsobem se hodnotí práce v nečlenských zemích EU, závisí na uzavřené smlouvě o sociálním zabezpečení. S některými zeměmi Česko tuto smlouvu uzavřenou nemá vůbec, práce v takové zemi poté nemá žádný vliv na důchodové nároky v ČR. S ohledem na zdravotní pojištění je možné se při práci v zemi, na kterou se nevztahuje legislativa EU, odhlásit ze systému českého zdravotního pojištění. Podmínkou však je, že se jedná o dlouhodobý pobyt trvající nejméně šest měsíců. Druhou možností je zůstat i v takovém případě v českém systému a být v evidenci příslušné zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů s povinností minimální měsíční platby na zdravotní pojištění, jež činí v roce 2017 1 485 Kč.

Témata:  práce,  daně,  důchody,  počítače