Když se tržiště tváří jako e-shop: Hra na hraně zákona

V případě, že spotřebitel nakupuje na online tržišti, musí o tom být zřetelně informován. K tomu by mělo dojít nejpozději při prvním kontaktu spotřebitele s nabídkou. Tedy ve chvíli, kdy si spotřebitel otevře detail produktu, mělo by být zřejmé, že je prodávajícím jiná osoba. U ní by měly být dostupné funkční kontaktní údaje, pomocí kterých lze s prodávajícím komunikovat. Tyto informace by zároveň měly být viditelné okamžitě a po spotřebitelích by neměl být vyžadován žádný další aktivní krok. „Setkáváme se s případy, kdy je informace o prodávajícím schována pod různé kolonky, které si spotřebitel musí rozkliknout. Takové informování není pro spotřebitele dostatečné,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Pokud online tržiště řádně neinformuje o tom, že není prodávajícím, může se spotřebitel oprávněně domnívat, že se nejedná o online tržiště, ale o běžný e-shop. „Spotřebitel se tak v případě problémů se zbožím může obrátit přímo na tržiště, které se chovalo jako prodávající, a přebírá tak jeho zákonné povinnosti. Mezi ně se řadí například vyřízení reklamace do 30 dnů nebo vrácení peněz v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem,“ vysvětluje Hekšová.

Online tržiště se v takových případech často brání konstatováním, že je tato informace v obchodních podmínkách nebo na dalších záložkách webu (například v sekci „O nás“ či podobných). Protože však spotřebitel není povinen jiné části webu navštěvovat a ustanovení obchodních podmínek o takové skutečnosti je pro spotřebitele překvapivé, nemá vůči spotřebiteli žádné účinky.

Čtěte také

Nepříjemné překvapení před odjezdem: zájezd může zdražit

Reportér Zaplacená záloha ani doplacený celý zájezd samy o sobě neznamenají, že cestovní kancelář nemůže sáhnout klientovi hlouběji do kapsy. Zvýšení ceny už sjednaného zájezdu připouští občanský zákoník jen ve výjimečných případech. Musí pro něj existovat zákonný důvod, musí být předem sjednáno ve smlouvě a pořadatel musí zákazníkovi srozumitelně vysvětlit, proč zdražuje a jak novou částku vypočetl.

Jestliže online tržiště splňuje informační povinnost a uvádí prodávající řádně, včetně funkčních kontaktních údajů, musí se spotřebitel v případě problémů se zbožím obracet přímo na prodávajícího. Online tržiště je totiž v těchto případech pouze zprostředkovatelem prodeje, a tak zpravidla neodpovídá za kvalitu doručovaného zboží. Pro spotřebitele to však může znamenat nutnost kontaktovat prodávajícího ze zahraničí, v některých případech ze zemí mimo EU, kdy je případná vymahatelnost práva podstatně ztížena.

Určitá online tržiště však nabízejí ochranu kupujících, kdy například zadržují platbu až do obdržení zboží kupujícím, případně nabízejí možnost řešení sporů přímo pomocí jejich platformy. „K poskytování nadstandardní ochrany nejsou online tržiště povinná, nicméně ve chvíli, kdy takovou ochranu deklarují, zavazují se tím spotřebiteli a musejí mu ji poskytnout,“ upozorňuje Hekšová.

Online tržiště tedy nejsou sama o sobě žádným problémem, důležitá je však jejich transparentnost vůči spotřebitelům. Pokud se někdo za online tržiště pouze skrytě vydává, aby nemusel plnit zákonné povinnosti, je takové jednání v rozporu se zákonem a spotřebitelům doporučujeme se takovým podnikatelům vyhýbat.

„V případě, že si spotřebitelé nevědí rady ohledně svých práv, mohou se obrátit na naši spotřebitelskou poradnu, a to každý všední den od 9 do 17 hodin telefonicky na čísle 299 149 009 či elektronicky prostřednictvím formuláře na našem webu. Pokud řeší konkrétní problém s podnikatelem, mohou využít i naši službu smírného řešení sporů VašeStížnosti.cz,“ uzavírá Eduarda Hekšová z dTestu.

Témata:  dTest,  nákupy,  e-shopy