Zlato ztrácí lesk: Proč bezpečný přístav teď nefunguje

Hlavním faktorem současného poklesu není ztráta důvěry v krále drahých kovů, ale akutní potřeba hotovosti v rozvíjejících se ekonomikách. Adrian Ash ze společnosti BullionVault tento fenomén popsal trefně: „Koupili jste zlato pro případ krize. Teď krize přišla.“ Zlato se tak v rukou centrálních bank proměnilo v likvidní pokladnici, kterou státy otevírají, aby financovaly obranu, pokryly rostoucí ceny energií nebo chránily své oslabující měny. Tento trend je nejvíce patrný právě v zemích, které jsou pod největším geopolitickým a ekonomickým tlakem. Shaokai Fan z World Gold Council zdůrazňuje, že schopnost bank prodat zlato právě v momentě stresu potvrzuje jeho skutečnou hodnotu – je to majetek, který je vysoce likvidní a lze ho okamžitě zpeněžit, když selhávají jiné zdroje.

Nejvýraznějším prodejcem letošního roku je zatím Turecko, jehož oficiální zlaté rezervy jen v březnu klesly o masivních 131 tun. Turecká centrální banka přitom využila přímé prodeje i swapy, a to s jediným cílem – stabilizovat liru, která od začátku konfliktu s Íránem oslabila vůči dolaru o téměř 1,7 procenta.* Podobně reaguje i Rusko, které snižuje své rezervy na financování rozpočtových deficitů, stejně jako Ghana, která hledá devizovou likviditu. Dokonce i Polsko, které bylo v předchozích dvou letech největším kupcem zlata, začalo v rámci obranných výdajů uvažovat o zpeněžení části rezerv. Pro země závislé na dovozu ropy, jejíž ceny zatěžují jejich platební bilanci, se zlato opět stalo velmi efektivním nástrojem řízení rizika.

Čtěte také

Skrytá pravda o českých mzdách. Stát si vezme víc, než vidíte

Daně a mzdy Jedním z klíčových ukazatelů, se kterými pracuje aktuální zpráva OECD, je takzvaný daňový klín. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: ukazuje, kolik z celkové ceny práce připadne státu. Pokud zaměstnavatel na pracovníka vydá 100 korun, daňový klín říká, kolik z této částky skončí na daních a odvodech a kolik zaměstnanec skutečně dostane na účet. Tedy jak velký je pomyslný klín, jejž stát vráží mezi zaměstnavatele a zaměstnance.

Kromě výprodejů ze strany centrálních bank čelí tento drahý kov také neúprosným makroekonomickým faktorům v USA. Jestřábí postoj amerického Fedu a růst výnosů z amerických státních dluhopisů vytvářejí prostředí, ve kterém zlato jako aktivum nenesoucí úrok ztrácí část své atraktivity. Data z Natixis uvádějí, že zatímco v letech 2022 až 2024 centrální banky nakupovaly rekordních tisíc tun ročně, v roce 2025 tento dopyt kvůli rekordní volatilitě klesl na 863 tun.

Navzdory současné korekci však není důvod k panice, ale spíše ke strategické obezřetnosti. Současná korekce může být pouze zajímavou příležitostí k nákupu za výhodnější cenu, zejména s ohledem na to, že výhledově se v roce 2026 očekává další růst ceny zlata i ve druhé polovině roku. [1] Současná situace nás učí, že tento žlutý kov není jen bezpečným přístavem a statickým majetkem, ale aktivním nástrojem měnové a obranné politiky. Na závěr je důležité zdůraznit fakt, že zlato momentálně neprodává trh, který by v něj nevěřil, ale trh, který ho potřebuje zvládnout narůstající rizika plynoucí z geopolitiky, dodává Olívia Lacenová, analytička Wonderinterest Trading Ltd.

Témata:  zlato,  ekonomika