Půjčku má každý druhý Čech. Dnes se za osobní bankrot lidé už nestydí

Počet exekucí klesá, lidé raději vyhlásí osobní bankrot. V loňském roce bylo zahájeno 714 tisíc exekucí, což je o 106 tisíc méně než před rokem. „Od roku 2009 počet návrhů na oddlužení každým rokem výrazně stoupal, teprve v loňském roce došlo k mírnému poklesu. V roce 2014 vyhlásilo osobní bankrot 18 762 zadlužených lidí. Dlužníci už nevidí ve vyhlášení osobního bankrotu takový problém, ještě před pěti lety se o něj jednoduše styděli požádat. V posledních letech se ale pro stále větší počet dlužníků stává šancí, jak se vyvázat z dluhové spirály,“ uvedl Jan Malý, ohlášený společník veřejné obchodní společnosti Vše pro insolvenci (VPI).

Ačkoli si 87 procent lidí myslí, že je snadné dostat se kvůli půjčkám do dluhové pasti, počet půjček v Česku stále stoupá. Výjimkou nejsou lidé, kteří si půjčují peníze na to, aby splatili předchozí dluh – kolotoč splátek ale někteří nezvládnou a dostanou se do dluhové pasti. Možností, jak se vyvázat z koloběhu splátek, je vyhlášení osobního bankrotu. „Žádost o oddlužení může podat k soudu každý, kdo dluží více věřitelům, není schopen dluhy splácet a z pravidelného příjmu může uhradit během pěti let alespoň třicet procent dluhů. Odpadají také starosti se splácením, částka se z platu automaticky strhává a rozposílá věřitelům. Pokud ale člověk dluží, byť vysokou částku, jen jednomu věřiteli, vyhlášení osobního bankrotu mu soud nepovolí,“ vysvětlil Jan Malý.

Přílišné finanční sebevědomí je téměř jistou cestou k bankrotu. Většina lidí si totiž až do poslední chvíle myslí, že své dluhy zvládnou hradit sami. Dlužníci podávají návrh na oddlužení zpravidla zbytečně pozdě. „Prvním signálem pro vyhlášení osobního bankrotu je chvíle, kdy člověk není ze svých příjmů schopen své splatné závazky splácet. Ohroženou skupinou jsou převážně mladí lidé krátce po škole. V této věkové skupině je až 75 procent žadatelů o půjčku. Následují svobodné matky a senioři. Insolvenční soud zpravidla oddlužení povolí, valná většina odmítnutí plyne ze špatně podaného návrhu nebo absence povinných příloh. Těmi jsou seznam majetku, závazků a listina dokládající příjmy dlužníka za poslední tři roky,“ uvedl Jan Malý. 

V průběhu oddlužení nemůže dojít k exekuci, i když je nařízena. Exekutoři i věřitelé musí přestat vymáhat své pohledávky mimo insolvenční řízení. „Omylem dlužníků je domněnka, že stačí uhradit pouze 30 procent dluhů a tím splácení končí. Oddlužení se ale zpravidla řeší pětiletým splátkovým kalendářem. V tomto období je pravidelně strhávána část mzdy ve výši obdobné jako při srážkách ze mzdy v rámci exekuce. Často se tak stává, že dlužník za pět let nakonec uhradí 50, 70 nebo i 100 procent všech svých závazků,“ řekl Jan Malý.

EXEKUCE – spočívá ve vymožení peněžité částky od dlužníka ve prospěch věřitele, případně donucení ke splnění jiné povinnosti. Vykonána může být na základě notářského zápisu, rozhodčího nálezu, pravomocného rozhodnutí soudu nebo exekutorského zápisu.

OSOBNÍ BANKROT – jedná řešení dluhů fyzických osob zpravidla splátkovým kalendářem. Podmínkou je, že dlužník musí mít práci a musí být schopen do pěti let splatit alespoň třicet procent dlužné částky. Po dobu oddlužení může disponovat pouze s takzvanou nezabavitelnou částkou.

Témata:  exekuce,  osobní bankrot