Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

2. června 2016: Dnešek je Dnem daňové svobody

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Po 153 dnech práce a podnikání, jejichž výsledky stačily jen na pokrytí letošních veřejných výdajů, si dnes v České republice připomínáme Den daňové svobody. Obrazně řečeno jde o první den v roce, kdy o svých příjmech rozhodujeme sami poté, co jsme splnili vůči státu svou daňovou povinnost. Informuje Liberální institut.

Letošní výsledek je o 2 dny lepší než v loňský a k dalšímu jednodennímu posunu směrem k počátku kalendářního roku přispěl letošní přestupný rok. „Prací pro stát jsme letos strávili rekordně krátkou dobu, 153 dní. Vláda je v tom spíše nevinně. Bohužel! K pozitivní posunu způsobenému zejména růstem ekonomické aktivity se hlásí hodně otců. Nejhlasitějšími z nich jsou politici, kteří, při vší úctě k jejich pracovnímu nasazení, mají na něm jen malou zásluhu, pokud vůbec nějakou,“ tvrdí ředitel Liberálního institutu Petr Koblovský. „Výdaje veřejných institucí neustále rostou, počet zaměstnanců eráru se zvyšuje a vláda svou zbytečnou regulační smrští práci úředníkům nejenže nesnižuje, ale naopak vytváří poptávku po budoucím bobtnání státní administrativy,“ dodává Koblovský.   

Zaměříme-li se na mezinárodní srovnání, v kontextu členských zemí Evropské unie nevede si Česká republika špatně, neboť je hluboko pod průměrem Eurozóny (26.6.). V porovnání s vyspělými ekonomikami OECD (průměr 29.5.) však stále taháme za kratší konec. Jak ukazuje následující obrázek, jako první oslavili Den daňové svobody tradičně v Jižní Koreji (28.4.) o celých 59 dní dříve než činí průměr v Eurozóně a 35 dní dříve než v České republice. „Platí přitom, že mezi ekonomickou svobodou země a ekonomickým růstem panuje vysoká míra korelace ve smyslu čím více svobody (a nižších daní), tím vyšší ekonomický růst,“ zdůrazňuje Petr Koblovský. 

Makroekonomické prognózy z dílny respektovaných institucí indikují, že českou ekonomiku čekají dobrá léta. Ta bychom rozhodně neměli fiskálně projíst tak, jak se stalo mezi lety 2000 a 2006. Ekonomický růst vytváří vládě prostor pro snižování vládních výdajů a koncepční řešení problému rozpočtové rovnováhy. Ta je podmínkou stabilního daňového prostředí, které je samo o sobě hodnotou  pro domácí firmy, investory, jakož i daňové poplatníky. „Restriktivními regulačními opatřeními ani nadměrnou legislativní aktivitou konkurenceschopné ekonomické prostředí nevytvoříte. Úsilí podnikatelů a manažerů firem o daňovou optimalizaci je autentické a ekonomicky výhodné. Často ovšem nejde jen o míru zdanění, ale také o administrativní zátěž vůči státní autoritě. Celkové podmínky podnikání, jejichž nedílnou součástí je vynutitelnost práva, jsou významné pro ekonomický růst země a růst blahobytu jejích obyvatel. Z tohoto hlediska je daňová, ale také institucionální a správní konkurence nikoliv hrozbou, nýbrž výzvou,“ poznamenává Jiří Schwarz, předseda Akademické rady Liberálního institutu. 

Liberální institut je nestátní, nezávislá a nezisková organizace založená v únoru 1990, jejímž cílem je rozvíjet a aplikovat ideje a programy založené na principech klasického liberalismu, a to především prostřednictvím studií, vzdělávacích projektů a publikací v České republice a v zahraničí. Ředitelem Liberálního institutu je Petr Koblovský. 

Témata:  den daňové svobody ekonomika

Související

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

12. června 2026 21:03

23 bilionů korun: Tak velký může být majetek Elona Muska po ocenění SpaceX

Svět má prvního dolarového bilionáře. Pokud dnešní vstup na burz ocení společnost SpaceX na 1,8 bilionu dolarů, jak se předpokládá, podíl jejího zakladatele Elona Muska získá hodnotu 866 miliard dolarů. Když se připočte jeho majetek v Tesle, jde o 1,1 bilionu dolarů, tedy zhruba 23 bilionů korun (roční HDP ČR je zhruba 9 bilionu). 23 bilionů, to je více, než kolik mají dohromady Larry Page, Sergey Brin, Jeff Bezos a Larry Ellison, kteří spolu s Muskem tvoří pětici světově těch úplně nejbohatších. Pokud by se Musk rozhodl svého zmíněného bohatství postupně zbavit tak, že by utrácel milion dolarů (takřka 21 milionů korun) den co den, zabralo by mu to přes 3000 let.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Česko dohání Západ v cenách, ale ne v platech

Nová data Eurostatu ukazují paradox. Česká republika ještě nedohnala západní Evropu v platech, ale v některých klíčových životních nákladech už ano. Celková cenová hladina v Česku dosahuje 89,4 procenta průměru Evropské unie. Jsme tak stále levnější než Německo se 108,3 procenta nebo Rakousko se 113 procenty. Jenže celkový průměr zakrývá podstatný detail.