Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Den daňové svobody v České republice letos přivítáme 5. června

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Mariusz Stankowski, MoneyMAG.cz

Daňoví poplatníci, ještě vydržte! Den daňové svobody, kdy přestaneme pracovat na pokrytí veřejných výdajů a začneme vydělávat sami na sebe, se blíží. Letos ukončení „práce na panském“ oslavíme v pátek 5. června, což je o pět dní dříve než v minulém kalendářním roce. Příznivá zpráva je dána zejména pokračujícím ekonomickým růstem.

„Pro výpočet Dne daňové svobody používáme podíl veřejných výdajů na hrubé produkci v daném roce. Ačkoliv výdaje (čitatel ve zlomku) rostou, HDP (jmenovatel ve zlomku) poroste rychleji. Proto dojde ke snížení počtu pracovních dní, jež musíme odpracovat na pokrytí státních výdajů,“ říká Petr Koblovský, ředitel Liberálního institutu.    

Den daňové svobody je tak pomyslnou hranicí, která rozděluje kalendářní rok do dvou období – v první části roku je třeba vydělat na pokrytí výdajů veřejných institucí. Od Dne daňové svobody vyděláváme sami pro sebe, a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení. „Metodika založená na výdajové straně umožňuje lépe uchopit problematiku veřejných financí, jelikož jsou to právě výdaje, které určují nutnost vybírat daně, ale v případě deficitních rozpočtů i následný dluh, který budeme společně s úroky splácet v budoucnu,“ dodává Koblovský. 

Pozitivní vývoj v čase je pro tuzemské daňové poplatníky dobrou zprávou, ale mezinárodní srovnání stále staví české vládě, potažmo ministerstvu financí vysokou laťku. „Daňově nejsvobodnější jsou tradičně obyvatelé Jižní Koreje, kde Den daňové svobody měli již 1. května. My Češi však můžeme nižší celkové daně závidět také obyvatelům Švýcarska, Spojených států, Estonsku, ale i našim sousedům na Slovensku či v Polsku. Všude tam stát méně přerozděluje prostředky svých obyvatel, a není tudíž nutné na pokrytí výdajů veřejných institucí pracovat tak dlouho,“ komentuje mezinárodní srovnání David Lipka, předseda Správní rady Liberálního institutu. Opačný, tedy nepříliš lichotivý konec žebříčku daňové (ne)svobody tradičně okupují severské státy Finsko, Dánsko a Švédsko, mezi které se – také tradičně – vklínila Francie, a to hned za nejméně svobodné Finsko.     

Právě posuny Dne daňové svobody blíže k Novému roku by měly být v zájmu nás všech. Budou totiž znamenat, že budeme moci utratit více peněz tak, jak budeme chtít, nikoliv jak budou chtít politici a úředníci. „Liberální institut právě proto vyhlašuje Den daňové svobody. Chceme daňové poplatníky populární formou upozorňovat na to, co si dost možná v každodenním shonu neuvědomují – zásahy veřejných institucí do našich životů jsou tak citelné, protože začínají v našich peněženkách. Jsem pyšný na to, že Den daňové svobody si připomínáme od roku 2000 a budeme to dělat dál,“ zakončuje ředitel Liberálního institutu Petr Koblovský. 

Témata:  CZK den daňové svobody daně

Související

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

12. června 2026 21:03

23 bilionů korun: Tak velký může být majetek Elona Muska po ocenění SpaceX

Svět má prvního dolarového bilionáře. Pokud dnešní vstup na burz ocení společnost SpaceX na 1,8 bilionu dolarů, jak se předpokládá, podíl jejího zakladatele Elona Muska získá hodnotu 866 miliard dolarů. Když se připočte jeho majetek v Tesle, jde o 1,1 bilionu dolarů, tedy zhruba 23 bilionů korun (roční HDP ČR je zhruba 9 bilionu). 23 bilionů, to je více, než kolik mají dohromady Larry Page, Sergey Brin, Jeff Bezos a Larry Ellison, kteří spolu s Muskem tvoří pětici světově těch úplně nejbohatších. Pokud by se Musk rozhodl svého zmíněného bohatství postupně zbavit tak, že by utrácel milion dolarů (takřka 21 milionů korun) den co den, zabralo by mu to přes 3000 let.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Česko dohání Západ v cenách, ale ne v platech

Nová data Eurostatu ukazují paradox. Česká republika ještě nedohnala západní Evropu v platech, ale v některých klíčových životních nákladech už ano. Celková cenová hladina v Česku dosahuje 89,4 procenta průměru Evropské unie. Jsme tak stále levnější než Německo se 108,3 procenta nebo Rakousko se 113 procenty. Jenže celkový průměr zakrývá podstatný detail.