Češi nevychází se svým příjmem. Každý šestý má druhé zaměstnání

Ať už se člověk rozhodne dělat druhé zaměstnání jako dohodu o pracovní činnosti nebo rozjede vlastní podnikání, vždy je třeba dobře si zkontrolovat, jaké vznikají povinnosti, ať už se to týká placení daní nebo podávání přehledů.

Za nedodržení těchto povinností hrozí postihy, je také nutné si osobně pohlídat, kde se musí člověk přihlásit a kdy a co má podávat.

Jedním z nejčastějších typů přivýdělku je dohoda o provedení práce, kterou lze uzavřít na maximálně 300 hodin ročně. „Dohoda o provedení práce je pro řadu lidí výhodná – je totiž poměrně administrativně nenáročná. Pokud je hrubá měsíční mzda z dohody o provedení práce nižší než deset tisíc korun, zdaní se patnáctiprocentní srážkovou daní, která je konečná, dál není třeba tento příjem nikde vykazovat,“ řekla Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision a portálu www.eDane.cz.

Pokud je výdělek z vedlejší činnosti vyšší než 10 000 korun, vzniká povinnost podat daňové přiznání. „Při překročení částky deseti tisíc korun se odečte patnáctiprocentní daň nikoliv jako srážka, ale jako záloha na daň z příjmu. Vzhledem k tomu, že tak nastane souběh dvou příjmů daněných zálohovou daní – dohoda o provedení práce a samotné zaměstnání –, je třeba po skončení roku podat daňové přiznání. Člověk pracující pro více zaměstnavatelů současně se daňovému přiznání nevyhne. V případě, že hrubá odměna z dohody o provedení práce přesáhne deset tisíc korun za měsíc, podléhá výdělek také odvodům na sociální a zdravotní pojištění,“ doplnila Blanka Štarmanová.

Další oblíbenou variantou je dohoda o pracovní činnosti, přičemž se nejedná o to samé, jako je dohoda o provedení práce. V tomto případě nesmí rozsah práce překročit polovinu běžné týdenní pracovní doby, tedy 20 hodin. V případě, že je odměna vyšší než 2500 korun, je nutné přihlásit se zdravotní pojišťovně k placení zdravotního pojištění. "Z dohody o pracovní činnosti se vždy odvádí zálohová daň, a tedy při souběhu dohody o pracovní činnosti a zaměstnání je vždy potřeba podávat daňové přiznání,“ upozornila Blanka Štarmanová.

Díky tomu, že od roku 2007 nerozlišuje zákoník práce hlavní a vedlejší činnost, je možné mít dva hlavní pracovní poměry a to i u jednoho zaměstnavatele. Důležité je splnit určité podmínky, například oba pracovní poměry nesmějí mít podle Štarmanové stejnou náplň a nesmí se jednat o stejný druh činnosti.

V případě, že zaměstnanec přibere u jiného zaměstnavatele úvazek totožné povahy, jako je jeho hlavní poměr, může tak činit pouze s písemným souhlasem původního zaměstnavatele. Při práci pro dva zaměstnavatele není třeba dělat si starosti s platbami záloh na pojištění.

„Povinné odvody na daně, zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance bude zaměstnavatel nezávisle odvádět z každého zaměstnání. Slevu na dani je ale možné uplatnit pouze u jednoho z příjmů. Samostatně a nezávisle u obou pracovních poměrů probíhá i čerpání dávek nemocenského pojištění. V případě, že nastane situace, kdy bude zaměstnanec uznán za práce neschopného u jednoho typu činnosti a u druhého ne, bude pak čerpat nemocenskou pouze z jednoho zaměstnání. Jelikož jde opět o souběh pracovních poměrů, zaměstnanec je povinen po skončení roku podat daňové přiznání,“ popsala Blanka Štarmanová.

Spoustu lidí také začíná s vlastním podnikáním. K tomu je nutné zřídit si živnostenské oprávnění. V případě, že odvádí zálohy na zdravotní a sociální pojištění zaměstnavatel, jedná se vždy o vedlejší pracovní činnost.

I podnikání na vedlejší činnost znamená povinnost odevzdávat daňové přiznání. Jedinou výjimkou je případ, kdy z vedlejší činnosti nepřesáhne výdělek 6 tisíc korun za rok. Kromě daňové povinnosti si musí podnikající člověk hlídat zdravotní a sociální pojištění.

"Pokud roční příjem po odečtení výdajů nepřesáhne takzvanou rozhodnou částku, která pro rok 2016 činí 63 865 korun, sociální pojištění se neplatí," vysvětlila Štarmanová. Zpočátku se zálohy na sociální a zdravotní pojištění platí až zpětně po odevzdání přehledů.

Témata:  lidé,  práce