Dokončených bytů je o polovinu méně, než těsně po revoluci

Tohle myslí vážně? Děti byste k ní nepustili! Nejděsivější…

V roce 1989 bylo v Česku dokončeno více než 55 tisíc bytů. To znamená, že na tisíc obyvatel připadlo více než 5 nově dokončených bytů. Nejméně bytů se dokončilo v letech 1994-1997, kdy se počet nově dokončených bytů na tisíc obyvatel stabilně pohyboval pod hranicí dvou bytů. Důvodem byl útlum družstevní a obecní výstavby po revoluci. Následovalo období růstu, které zastavil až propad v době ekonomické krize. V posledních letech sice ekonomika zase roste, dokonce letos vůbec nejrychleji v EU, ale na počtech dokončených bytů to bohužel není vidět. Jestliže se podíváme na čísla za poslední čtyři roky, zjistíme, že tempo počtu dokončených staveb opět pokulhává a nestačí přírůstku nových obyvatel.

Pokud jde o Prahu, je patrné, že počet nově zahájených a dokončených bytů v posledních letech neodpovídá nárůstu počtu obyvatel a stále neroste tempem, které by bylo potřeba při predikovaném nárůstu o 160 tisící obyvatel Prahy do roku 2030, s nímž počítá Strategický plán města. K hodnotám z roku 2007 se nepřibližuje ani zdaleka, přestože se počet dokončených bytů podle aktuálních údajů meziročně zvýšil. Počet zahájených bytů totiž stále jasně říká, že v následujících letech se počet bytů na trhu nijak zásadně nezvýší a poptávku neuspokojí.

Aby byl přírůstek obyvatel uspokojen dostatečným počtem nových bytů, muselo by se jen v Praze každý rok dokončit 5500 bytů, což je minimálně pro příštích několik let obtížně dosažitelná hodnota. Pokud totiž budeme vycházet z počtu zahájených bytů v minulých letech, tak nad více než 5000 zahájených bytů se Praha dostala naposledy v roce 2008 (6320 bytů).

Hlavní město proto zejména kvůli nedostatečné nabídce bytů v posledních letech musí odolávat prudkému růstu cen nemovitostí, na který doplácí především mladá generace. Tempo růstu cen se snaží zkrotit centrální banka novými pravidly a doporučeními pro poskytování hypoték, ale ani tato snaha ceny nijak nesrazila. Ba naopak. Na banálním příkladu másla je vidět, že čeho je málo, to je drahé. Ale bydlet se musí, i proto je o dražší byty stále velký zájem. V kombinaci s nízkými úrokovými sazbami hypoték, apetitem investorů a dobrou kondicí české ekonomiky je to logické. Více než znepřístupňování hypoték by bouřlivému cenovému vývoji pomohlo především zvýšení nabídky na trhu.