Syn muslimského teroristy prožil hrozné věci. O svém životě teď otevřeně promluvil

„Dne 05.11.1990 můj otec, El-Sayed Nosair, zavraždil v New Yorku extremistického rabína Meira Kahaneho. Zkušenosti, které jsem prožil v důsledku otcových akcí, nastavily můj život na kurz, který i dnes jen těžko plně zpracovávám,“ píše pro The Guardian muž, který nyní působí jako mírový aktivista a spisovatel.

Mluví o tom, že muži jako „Slepý šejk“ Omar Abdel-Rahman, který pomáhal koordinovat bombový útok na Světové obchodní centrum v roce 1993 a jejich nenávist a kázání pokřivily jeho pohled na svět způsobem, který sepak roky pokoušel zvrátit. „Výhrůžky smrtí vůči mé rodině od těch, kteří hledali pomstu za činy mého otce, a nestabilita, kdy jsem se musel 20krát za posledních 20 let stěhovat, ve mně zanechaly pocit, že v každém okamžiku se může můj křehký svět se opět obrátil vzhůru nohama,“ píše.

Ve škole ho čekala šikana a doma jej nakonec zneužíval i nevlastní otec, což ho připravovalo o zbytky důvěry a pocitu sebeúcty, které ještě měl. Dlouho prý přemýšlel, jak na to nejlépe zareagovat – zda mluvit o činech svého otce, nebo o tom, jaké životní zkušenosti kvůli jeho činům získal. Ve svém životě prý Ebrahim získal tolik poznatků, které ho přivedly až na tu cestu, po které dnes kráčí.

„Ve velmi mladém věku jsem byl izolován od široké společnosti a naučil jsem se bát se jí - z nejrůznějších důvodů. Empatie z let, kdy jsem byl fyzicky i psychicky zneužíván, mě upozornila na mé vlastní pokrytectví. Pokaždé, když jsem s někým zacházel špatně kvůli jeho rase, náboženství či sexualitě, vzpomněl jsem si, jaké to je, když to někdo udělal mě. Poté, co jsem vyrůstal v takovém utrpení a svárech, jsem odmítl udržovat ten pocit v druhých. Nakonec jsem pocítil světlo na konci tunelu,“ vzpomíná.

Pak se prý ocitl v jasném novém světě a viděl obrovské utrpení. „Ptal jsem se sám sebe: Jak to, že jsem byl tak šťastný, že jsem unikl této indoktrinaci, když jiní ne? Necítím zvlášť výjimečný. Měl jsem překážky, které jsem musel překonat, ale nemyslím si, že jsem musel mít jedinečné schopnosti k jejich překonání. Odpověď zní jednoduše - strach a izolace jsou dvě z nejdůležitějších složek v něčí radikalizaci. Pokud jste schopni osvobodit někoho z jednoho nebo obou z těchto omezení, můžete přerušit proces indoktrinace. Jako starší jsem měl příležitost spolupracovat s těmi, které jsem se naučil nenávidět. To se ukázalo být nejjistější cesta k rozpadu stereotypů, které jsem se naučil,“ přiznává.

Útoky na západní občany skupinami jako Islámský stát podle jeho slov slouží k vytvoření prostředí vhodného pro indoktrinaci. „Domnívám se také, že růst nacionalistických ideologií ve Spojených státech a Evropě má přímý vztah s těmito útoky. Důkaz vidíme ve volbách mužů jako Donald Trump - někoho, kdo argumentoval ve prospěch vraždy nevinných muslimů, prostě proto, že jsou příbuzní s někým, kdo se dopustil teroristického činu. V podstatě odsuzovat lidi, jako jsem já, k smrti za činy jejich otců. Děláme práci za skupiny jako IS, když společnost jako celek začne rozhodovat na základě strachu z „muslimských teroristických“ stereotypů. Tento mimořádný strach a nenávist rozděluje naše národy a dále izoluje nejzranitelnější v těchto komunitách – a zanechává je náchylné k indoktrinaci,“ varuje.

A i když je teď ateista, je prý přesvědčen, že je nezbytně nutné, aby lidé všech vyznání (nebo žádného vyznání) byli schopni odhodit rozdíly a spolupracovat. Díky knize, kterou napsal o svém životě, a díky tomu, že působí jako řečník, se zúčastnil mnoha diskuzí o víře. „Pevně věřím, že i když se nemusí vždy lidé dohodnout na všem, musí podporovat prosazování našich společných cílů rovnosti pro všechny. Není pochyb o tom, že kvalita lidského života se dramaticky zvýšila, když jsme se rozhodli vzájemně spolupracovat napříč liniemi kmene a národa. Díky spolupráci více prosperujeme. Není to tak, že by naše rozdíly zmizely – to i přes ně jsme se naučili žít společně v míru. To je důvod, proč jsem si vybral svou cestu. Protože to znám z první ruky,“ dodává.

Témata:  Muslimové,  Islámský stát,  terorismus