Jste jen přepracovaní nebo workoholici? Udělejte si tento test

Je snadné zaměnit těžce pracujícího člověka a workoholika. Zatímco ten první pracuje dost možná ve stejném tempu a práce ho může i bavit, zároveň se už těší na konec směny, na víkend, na důchod. Pracuje za nějakým cílem – třeba vydělat si na nové auto. Workoholik pracuje proto, že je závislý.

Stejně jako alkoholik potřebuje svého panáka a kuřák svou cigaretu, workoholik musí mít svých pár hodin v práci navíc. Protože se ale práce bere jako něco velmi pozitivního, problému si dlouho nevšimne nejen ten, kdo jím trpí, ale ani jeho okolí.

Workoholismus znamená, že ceníte práci nad jakoukoliv jinou aktivitu. A to i v momentě, kdy to negativně ovlivňuje vaše zdraví, rodinné vztahy, přátelství a paradoxně i kvalitu provedené práce. Závislost je často obsesivní, nemáte klid, dokud si neodpracujete to svoje, ale v provedené práci už nenacházíte žádnou radost ani uspokojení.

Pravý workoholik může trpět i depresí, je si sám sebou nejistý, jeho závislost ovlivňuje a řídí všechny aspekty života. Splňuje zpravidla některé z těchto šesti vlastností:

1. Je soutěživý, energický, jeho závislost ho neustále žene kupředu
2. Pochybuje o sobě
3. Vždy dá přednost práci před odpočinkem
4. Pracuje kdykoliv a kdekoli
5. K práci využije maximum svého časU
6. Mizí pro něj hranice mezi prací a potěšením. Není neobvyklé, že trpí vážnými zdravotními potížemi, chronickou únavou a je neustále ve stresu

Naopak tvrdě pracující zdravý člověk, který bývá za workoholika často zaměňován, vnímá práci jinak:

1. O práci uvažuje jako o nezbytné, občas příjemné povinnosti
2. Vždy si dává pozor, aby i přes práci neztratil kontakt s přáteli a rodinou
3. Může si dát od práce pauzu a nepřipadá si špatně
4. Má konkrétní motivaci, proč pracuje

Motivací k práci se zabývali výzkumníci E. J. Douglas a R. L. Morris, kteří zjistili, že se zaměstnaní lidé dají ve většině případů rozdělit do čtyřech skupin. Prvním jsou tzv. „materialisté“ – ti pracují proto, že je zajímá vysoké finanční ohodnocení, které s tvrdou prací přichází. Další skupina s těžko přeložitelným názvem „low leisure“ (low = nízký, leisure – volný čas, pozn. red.) jsou lidé, kteří pracují proto, že volnočasové aktivity je prostě nebaví.

Třetí jsou tzv. „perkoholici“ (perk = výhoda, pozn. red.), což jsou lidé, kteří svou práci dělají pro výhody, které jim přináší. Ať už to je snadné dojíždění, přátelé na pracovišti, služební telefon nebo (hlavně v Americe) dobré zdravotní pojištění. Poslední skupina pak odkazuje právě k workoholikům, lidem, kteří pracují jen pro práci samotnou.

Vzácnou pátou skupinou, která se někdy neuvádí, jsou lidé, kteří skutečně a upřímně milují svou práci. Nedovedou si představit bez ní být, protože je to skutečně důležitá a neoddělitelná část jejich života. Zároveň však nezanedbávají ani rodinu, přátele a koníčky.

Prevence je jednoduchá

Pokud se bojíte, abyste do výše popsané nezávislosti nesklouzli, stačí dodržovat jen pár základních věcí:

1. Naučit se v určitou hodinu skončit s prací
2. Dávat si přestávky
3. Pokud máte podezření na workoholismus, berte ho se vší vážností
4. Netahejte nikdy práci domů
5. Přemýšlejte o tom – o své práci, jejím smyslu a času, který jí dáváte. Většina workoholiků se stane závislými bez přemýšlení, jen plněním a navyšováním denní rutiny.

Někteří workoholici se ze své závislosti dokáží dostat sami a najít rovnováhu ve svém životě, když si uvědomí, jak moc času tráví v práci a jak moc ze svého života zanedbávají. Častěji je však potřeba vyhledat odbornou pomoc. Není žádná ostuda v takovém případě vyhledat psychologa a pravidelně se s ním scházet – naopak, často je to jediný způsob, jak si zachránit svůj sociální život nebo třeba manželství.

Zároveň existuje mezinárodní společenství Anonymní Workoholici, které funguje na velmi podobném principu jako Anonymní Alkoholici. Lidé, kteří sdílejí podobný problém se pod jejich záštitou mohou scházet, sdílet své pocity a pomalu vrátit svůj život do normálu.