Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

EU se dohodla na společné půjčce pro Ukrajinu. Česko se vyvázalo, ušetří desítky miliard

Evropská unie, ilustrační fotografie
Evropská unie, ilustrační fotografie
Foto: European Union

Lídři zemí Evropské unie se dnes nad ránem na summitu v Bruselu dohodli, že poskytnou Ukrajině zejména na její válečné výdaje v příštích dvou letech celkem 90 miliard eur, v přepočtu zhruba 2,2 bilionu korun. Tyto prostředky Kyjev ovšem nezíská ze zmrazených ruských devizových rezerv, nýbrž ze společného dluhu EU. Na tomto dluhu se přitom nebudou podílet tři země EU, a to Česko, Slovensko a Maďarsko. 

Pro Českou republiku to znamená úsporu zhruba 45 miliard korun. V letošním roce totiž Česko přispívá do rozpočtu EU z 1,82 procenta. Právě rozpočtem EU bude kryt zmíněný společný dluh EU pro Ukrajinu. Evropská komise si půjčí od mezinárodních investorů, přičemž úrokové platby a jistina nakonec budou hrazeny z rozpočtu EU. Protože se však Česko – a s ním také Slovensko a Maďarsko – z této půjčky vyvázaly, znamená to pro Prahu úsporu zhruba 40 miliard korun a dalších několik miliard v podobě neuskutečněných úrokových plateb. Například pětiletý společný dluhopis EU momentálně podle dat Bloombergu vynáší investorům 2,6 procenta ročně, takže na úrokových platbách by Česko při takové splatnosti ušetřilo zhruba miliardu ročně.

Nelze předpokládat, že by Ukrajina poskytnuté peníze splatila, ačkoli oficiálně se celá operace označuje jako reparační půjčka. Kyjev by totiž peníze splatil pouze v případě, že by Rusko Ukrajině zaplatilo válečné reparace – a z těchto peněz by pak Kyjev splatil půjčku Evropské unii. Jenže je krajně nepravděpodobné, že by Rusko kdy Ukrajině reparace platilo. To by předpokládalo, že v probíhající válce prohraje a bude nuceno kapitulovat.

Společné půjčení EU pro Ukrajinu představuje vítězství Belgie a prohru Německa. Belgie totiž kategoricky odmítala, aby se peníze Ukrajině poslaly ze zmrazených ruských devizových rezerv, které jsou uloženy především na jejím území. Žádala neomezené záruky od dalších členských zemí EU, které ty však dát odmítly. To podle Belgie nakonec potvrzuje oprávněnost jejího odmítavého postoje. Belgie záruky žádala pro případ, že by došlo k rozmrazení ruských devizových rezerv, například vypršením příslušných sankcí nebo rozhodnutím soudu, a ona by pak musela peníze, které mezitím odputovaly na Ukrajinu, vrátit Rusku „ze svého“.  

Svým způsobem je resumé bruselského summitu vítězstvím také pro Česko, Slovensko a Maďarsko, jejichž lídři uhájili postoj, který deklarovali před zahájením jednání, tedy že další poskytnutí prostředků Ukrajině ze svých zdrojů odmítají, přičemž současně prakticky zavrhují i použití ruských rezerv.

Naopak Německo, které společně s Evropskou komisí patřilo k nejzavilejším stoupencům využití ruských rezerv, na summitu pohořelo. Berlín se chtěl vyhnout prohlubování společného dluhu EU, které pro něj není příliš výhodné. EU jako celek si totiž půjčuje za vyšší úrok než Německo samotné, které je přitom současně z titulu velikosti své ekonomiky největším přispěvatelem do rozpočtu EU. Fakt, že z poskytnutí peněz Ukrajině se vyvázaly tři ekonomiky, byť menší, tedy ČR, Slovensko a Maďarsko, znamená, že o to více budou ostatní zbývající země EU v čele právě s Německem muset Ukrajině poskytnout. 

Témata:  Ukrajina EU

Související

Aktuálně se děje

13. července 2026 17:01

Půjčka pro podnikatele: kdy se vyplatí sáhnout po rychlém řešení?

Podnikání je přesně o tom – o schopnosti reagovat rychle. Jenže rychlost stojí peníze, a peníze ne vždy přijdou ve chvíli, kdy je nejvíc potřeba. Znám to z vlastní zkušenosti: faktura odešla, ale peníze na účtu nejsou. Dodavatel čeká, nájemné se blíží a zákazník ještě nezaplatil. V takové chvíli půjčka pro podnikatele přestává být tabu a stává se čistě praktickým nástrojem.

Zdroj: Komerční článek

Další zprávy

Donald Trump

Komentář

Trumpovi spojenci míří na miliardy ze světového fotbalu. Spor FIFA a UEFA se vyostřuje

Plán mezinárodní fotbalové asociace FIFA prodat soukromým investorům až dvacetiprocentní podíl ve společnosti, která bude soustřeďovat komerční práva na mistrovství světa a další soutěže, dává z čistě finančního hlediska smysl. Z pohledu „správy“ světového fotbalu, transparentnosti a oddělení politické a ekonomické moci však skýtá značná rizika.