Polští zemědělci ztratili trpělivost s Ukrajinou. Vzali věci do vlastních rukou

Na hraničním přechodu v Medyce se polští farmáři chopili práva na vlastní kontrolu. Ačkoli dvě sanitky mířící na Ukrajinu mají podle zákona volný průjezd, protestující farmáři je zastavují, otevírají dveře a hledají podezřelý náklad. Nic neobjeví a vozy pouští dál. Stejným způsobem kontrolují veškerou komerční dopravu, zatímco se v mrazivém větru střídá déšť se sněhem.

Jejich přítomnost na hranici však není jen symbolickým gestem. Protesty farmářů se staly mocným politickým nástrojem a proměnily náladu v zemi, která byla dosud považována za nejoddanějšího spojence Ukrajiny v boji proti Rusku. Po třech letech války veřejnost stále častěji pociťuje, že ekonomická podpora Kyjeva přináší příliš velké oběti, a postoj farmářů tuto změnu nálady podtrhuje.
 
Polští zemědělci odmítají unijní systém „solidárních tras“, který Ukrajině umožnil vyvážet obilí a další zemědělské produkty po zemi poté, co Rusko zablokovalo Černé moře. Tvrdí, že ukrajinské potraviny neodpovídají normám EU a že jejich produkce podkopává domácí trh. Podpora farmářských protestů v Polsku loni dosahovala až 81 procent, jak ukázal průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění.
 
Napětí však sahá hlouběji. Protesty farmářů se prolínají s širšími otázkami národní identity a historické paměti, zejména v souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami 18. května. V Medyce a na dalších hraničních přechodech blokují farmáři dopravu a pořádají hlučné demonstrace. Prezentují svůj boj jako obranu nejen svého živobytí, ale i polské suverenity. „Toto není jen polská hranice, ale i schengenská hranice. Je na nás, abychom ji bránili,“ říká Jan Wardęga, farmář z vesnice Żurawica.

Přesto je příběh farmářů často zjednodušován na to, že za všechno může Ukrajina. Ve skutečnosti současná krize odhalila dlouhodobé problémy polského zemědělství. Po vstupu do EU v roce 2004 museli polští farmáři modernizovat a přizpůsobit se mezinárodní konkurenci. Zatímco některé sektory, jako drůbežářství nebo ovocnářství, vzkvétaly, malé rodinné farmy se staly zranitelnými vůči cenovým výkyvům a dovozní konkurenci.

Čtěte také

Trump bude s Putinem v Rijádu jednat bez Evropy. Zoufalá EU hledá cestu zpět ke stolu

Aktuality Francouzský prezident Emmanuel Macron na pondělí do Paříže narychlo v nouzi nejvyšší svolává jednání o Ukrajině. Lídři Francie, Německa, Itálie, Británie, Polska a Dánska se zřejmě ještě budou snažit amerického prezident Donalda Trumpa odradit od vyjednávání s Ruskem, případně se domoci místa u jednacího stolu v Rijádu. Což USA ale nevidí jako realistické. 

Farmáři se proto cítí znevýhodněni. Musejí splňovat přísné unijní normy, zatímco ukrajinské potraviny podle nich těmto pravidlům neodpovídají.

„Nejsme proti Ukrajincům. Na začátku jsme jim pomáhali, ubytovali je, krmili je. Ale nemůžeme být oběťmi oligarchů, kteří profitují z chaosu,“ říká Roman Kondrów, vůdce protestů v Medyce.

Napětí není o podpoře Ukrajiny proti Rusku – v Polsku téměř nikdo nechce, aby Putin zvítězil. Farmářská rétorika však stále více vykresluje Ukrajinu jako zemi příliš zkorumpovanou, nespolehlivou a chaotickou.

Pravicové skupiny využívají historických křivd k posilování pocitu nespravedlnosti. V Polsku je stále silně přítomná paměť na masakry ve Volyni, kde během druhé světové války ukrajinské nacionalistické síly zavraždily desítky tisíc polských civilistů. Ještě dříve, v roce 1918, vedli polští mladíci boje o Lvov. Tyto události, ač staré desítky let, zůstávají v polském historickém vědomí živé.

„Naše děti umíraly za Lvov, za Volyň, a teď sem přijdou a jenom berou, berou, berou,“ rozčiluje se jeden z farmářů.

 Tyto pocity se promítají i do prezidentské kampaně. Politici různých směrů využívají Volyň k posilování svého postavení. Výsledkem tlaku na Kyjev je však i malý diplomatický průlom – Ukrajina nedávno souhlasila se zahájením exhumací na třech místech, což Poláci vnímají jako klíčový krok k uznání válečných zločinů.

Nelze říci, že by se Polsko obracelo proti Ukrajině, ale podpora už není bezmezná. Počáteční vlna solidarity se vyčerpala, válka se protahuje a ekonomické dopady jsou citelnější. Podle lednové zprávy Mieroszewského centra má pouze čtvrtina Poláků pozitivní názor na Ukrajince, zatímco třetina je vnímá negativně.

Přesto většina Poláků stále podporuje ukrajinskou suverenitu. Klíčovým faktorem se ale stávají praktické důsledky.

Farmáři nejsou jedinými nositeli změny nálad, tvrdí historik Bartłomiej Gajos: „To, co jsme zažili po začátku války – nazývat se bratry a sestrami – bylo výjimečné. V dlouhodobém horizontu to není udržitelné.“

Situace je nyní mnohem složitější. Konflikt se proměnil z obchodního sporu v širší krizi důvěry, kterou posilují dezinformace a nacionalistické nálady. V Medyce už protesty nejsou tak masivní jako dřív, ale stále ukazují, jak křehká je podpora Ukrajiny. Polská vláda pod vedením Donalda Tuska se snaží vybalancovat podporu Kyjeva s domácími požadavky, ale tlak roste.

Tuskova vláda chce zabránit radikalizaci farmářů a zároveň zabránit posilování krajní pravice. Prezidentští kandidáti v květnových volbách se budou muset vypořádat s otázkou, jak podpořit Ukrajinu, aniž by ztratili polské voliče.

Evropská unie s obavami sleduje polské manévrování. Nové obchodní dohody mezi EU a Ukrajinou mohou ještě více prohloubit napětí. A pokud se Varšava příliš vzdálí od Kyjeva, může to ovlivnit nejen polsko-ukrajinské vztahy, ale i širší geopolitickou stabilitu.

V Medyce mezitím farmáři postávají u ohně, popíjejí horký čaj a sledují, jak se jejich protesty proměňují v politický nástroj. „Neskončili jsme,“ říká Kondrów. „Pokud bude třeba, vrátíme se na hranici znovu a znovu.“

Témata:  Polsko,  Ukrajina,  zemědělství