Evropu čeká velmi obtížné desetiletí, kvůli drahým energiím a invazi čínských elektromobilů, varují experti

„Evropa má před sebou velmi obtížné desetiletí, tváří v tvář USA a Číně," varuje Jacques Vandermeiren, generální ředitel přístavu v Antverpách, druhého největšího na starém kontinentě. Trvale navýšené ceny energií v EU – v porovnání se situací před válkou na Ukrajině – totiž podle něj budou potenciálně fatálně škodit konkurenceschopnosti chemického a automobilového průmyslu, jejž navíc může ochromit invaze elektroaut z Číny.

EU, která se podle Vandermeirena musí připravit na to, že bude čelit plošnému zavírání podniků a továren, si za své problémy ovšem může do značné míry sama. Vypínání jaderných elektráren, riziková sázka na zelené zdroje a donkichotský boj za nižší globální uhlíkové emise, jemuž se směje hlavně Čína, si totiž v Evropě evidentně svoji zásadní daň teprve vyberou. V podobě růstu nezaměstnanosti, veřejného dluhu a sociálních nepokojů a vzestupu politické polarizace a extremismu.

„Zvláště Němci, kvůli rozsáhlosti své průmyslové výroby, ekonomicky stále dramatičtěji zaostávají za USA, protože technologický náskok Ameriky před Evropou se neustále zvětšuje a zvětšuje," říká David Folkerts-Landau, hlavní ekonom Deutsche Bank.

Bloomberg si všímá, že letos podle prognóz poprvé od roku 2003 dojde k nezvyklé situaci, kdy se německá ekonomika propadne, zatímco italská poroste. Italové těží z popandemické obnovy turismu, ale také masivních výdajů peněz z fondů EU, které jim ze severu posílá ponejvíce německý daňový poplatník. Bez nich by se italská ekonomika – lapená v pasti eura, bez možnosti devalvace – už zhroutila.

Když ovšem peníze německého daňového poplatníka zachraňují Itálii, místo aby podporovaly rozvoj německé ekonomiky, Německo – motor ekonomiky EU – se zadrhává. A zaostává nejen za USA, ale třeba v oblasti zmíněné elektromobility i za Čínou.

Až se německý motor zadrhne zcela, už nebude, kdo by Itálii zachraňoval. O mocný růstový impuls přijde se zadrhnutím německého motoru také česká ekonomika, pochopitelně.

Německé zadrhnutí, tak fatální pro celou EU, ale zatím evidentně netrápí ani Brusel, ani Berlín. Unijní normy na spalovací motory jsou stále přísnější, stejně jako postoj Berlína k jaderné energetice. Přestože se EU na globálních emisích skleníkových plynů podílí z osmi procent, zatímco Čína celou třetinou.

Bloomberg praví, že Německo je nyní „nemocným mužem Evropy“. Tuhle nemoc si přivodilo samo. A kvůli svému významu nakazí celou EU. Ale zatím to trápí hlavně jen německého voliče. Podpora Alternativy pro Německo je na historickém maximu 22 procent a partaj nemá daleko být nejsilnější německou stranou. Její koaliční potenciál je sice slabý, ale neboť Německo „nemocným mužem Evropy“ jen tak být nepřestane, bude tento potenciál zřejmě i citelně sílit, stejně jako pravděpodobnost přítomnosti Alternativy pro Německo v příštím německém kabinetu.

Vždyť jak dlouho může ještě německého voliče bavit posílat záchranné peníze Itálii, když kvůli stále propastnějšímu zaostávání Německa za USA a Čínou bude sám stále palčivěji strádat?

Témata:  energetická krize,  energetika,  elektromobily,  Čína