Česko zažívá inflační šok, inflace může stoupnout až na 5 procent

Koruna v reakci citelně zpevňuje, na 25,25 za euro, tedy na nejsilnější úroveň od propuknutí pandemie loni v březnu. Trh totiž nyní oznámení dechberoucí inflace sází na ještě razantnější utahování šroubů měnové politiky ČNB. Její bankovní rada zasedá koncem září a pak letos ještě dvakrát. Je pravděpodobné, že na každém z těchto jednání dojde ke zvýšení základní úrokové sazby ČNB o 0,25 procentního bodu. Ke konci roku by tak základní sazba měla činit 1,50 procenta. Rozšíří se tak úrokové nůžky mezi ČR a eurozónou, což právě výrazně zatraktivňuje českou měnu v očích mezinárodních investorů a devizových obchodníků. Nelze vyloučit, že alespoň na jednom z letošních zasedání bankovní rada navýší základní sazbu dokonce o 0,5 procentního bodu. Základní úrok tak může letošní rok zakončit dokonce i na úrovni 1,75 procenta. Před pandemií činil nejvýše 2,25 procenta.   

Za výraznější než očekávané meziroční zdražování může zejména citelný růst cen bydlení. I kvůli dramatickému zdražování stavebnin stoupá totiž nejen cena nájemného, ale také cena výrobků a služeb pro běžnou údržbu a opravy bytů. Zdražuje rovněž voda, resp. vodné a stočné. Dramaticky zdražují pohonné hmoty, o takřka 20 procent oproti loňskému srpnu. Za ně může nárůst cen ropy na světových trzích, ale také navyšování marží a zisků čerpacích stanic v ČR na úkor motoristů. Za růst cen ale mohou také potraviny, které v uplynulých měsících zatím k výrazně inflačnímu vývoji příliš nepřispívaly. Citelně roste například cena másla, meziročně o více než deset procent. Znatelně zdražuje pivo, tabák a zelenina. Projevuje se růst cen obalových materiálů či mezd, což je patrné v případě piva, ale také vzestup spotřební daně, což je zase případ tabáku.  

V srpnu pokračovala ve svém ostrém tempu jádrová inflace, kterou pohání růst výdělků. Ten byl razantní už před pandemií, ale během ní zase tolik nepolevil. Letos ve druhém čtvrtletí pak mzdy v očištění o inflaci rostly nejvýrazněji minimálně od roku 1997. Tento extrémní růst byl dán nejen poníženou základnou loňského roku, ale i tím, že stát na dluh během pandemie masivně zachraňoval zaměstnanost. A tím, že programy typu Antivirus přispívaly na mzdy zaměstnanců, kteří by jinak byli propuštěni. Navíc stát ve druhém čtvrtletí 2021 mimořádně odměňoval zdravotníky, což pomohlo nafouknout mzdovou bublinu. Proto nelze čekat, že jádrová inflace v srpnu polevila. 

Do konce letošního roku vykáže tempo růstu spotřebitelských cen hodnotu čítající meziročně ještě výrazněji převyšující čtyři procenta a dosahující až pěti procent. Nastane inflační šok. V příštím roce však již bude tempo inflace zvolňovat. Česká národní banka se však již letos snaží a bude snažit, aby se vyšší tempo inflace, pohybující se výrazně nad dvouprocentní inflačním cílem, zásadněji nepřeneslo do inflačních očekávání a mzdového vyjednávání. Proto právě pravděpodobně na každém ze zbývajících tří řádných zasedání bankovní rady ČNB dojde ke zvýšení základní sazby o 0,25 procenta, přičemž nelze vyloučit, že na jednom z jednání by se sazba zvýšila i o 0,5 procenta.  

Češi zatím inflaci plošně nevnímají v té míře, v jaké se její úder ve skutečnosti dostavuje nebo ještě dostaví. Z více důvodů. Zaprvé, inflace se zatím tolik netýkala většiny potravin, což je položka, na jejíž cenový vývoj jsou obzvláště citliví. Světové ceny potravin ale poměrně dramaticky rostou, takže zdražení nakonec nemine ani Česko. Již nyní jsou přitom obavy Čechů z inflace blízko historického maxima. Po zdražení potravin mohou toto maximum snadno překonat. Čeká nás v tomto smyslu opravdu horký podzim. I proto, že právě během podzimu dojde k faktickému navyšování cen energií pro domácnosti, elektřiny či plynu. To je další položka, na jejíž cenový vývoj jsou Češi enormně citliví. Cena stavebnin roste sice dramaticky, ale přece jenom, za cihly, na rozdíl od rohlíků nebo účtů za elektřinu, naplatíme každý den nebo každý měsíc. Na vývoj ceny stavebnin zkrátka nejsou Češi tak citliví jako na ceny potravin nebo energií. Mnozí staví třeba jen jednou za život. Navíc výstavbu třeba rodinného domku lze odložit, třeba i o celé roky. Nákup jídla nebo platbu za energie lze odložit jen stěží.

Rostoucí cena stavebnin ale přispívá k dalšímu vzestupu cen nemovitostí. Jenže cenový vývoj nemovitostí se v plné míře nepromítá ve výpočtu spotřebitelské inflace, neboť pořízení nemovitosti je statisticky zohledněn spíše jako investice než spotřeba. Takže z tohoto hlediska růst cen stavebnin ve spotřebitelské inflaci plně zachycen není. Zdražování jídel v restauracích je sice nepříjemné, ale Češi mohou takovou konzumaci snadno omezit a vařit si doma (což se mnozí během pandemie opět naučili). Případně mohou konzumaci v restauraci zcela vypustit. Zdražování v restauracích je navíc jen zlomkem celkového zdražování, celkové inflace, takže proto se může zdát, že není v inflaci zahrnuto zcela. A lidé na něj nejsou tak citliví. Spotřebitelský koš určený pro výpočet inflace je prostě jen statistický konstrukt. Něco jako průměrné mzda. Té, jak známo, výdělky zhruba dvou třetin lidí nedosahují. Většina populace tak může pociťovat výraznější zdražování, než jaké statistici naměří dle metodiky, dle níž inflaci sledují. Stejně jako má většina populace nižší mzdu, než je ta průměrná, jak ji měří dle své metodiky statistici.     

Témata:  inflace,  komentář,  ekonomika