Předpověď ekonomky: S uprchlíky se popere neviditelná ruka trhu, nás to ale přijde draho

„Představte si na okamžik, že se píše rok 476 našeho letopočtu. Jsme v Římě. Vojenská moc upadá. Kolem nás zuří vzpoury, vnitřní spory, na trůnu sedí loutky, roste vliv zájmových skupin, populace ubývá, lidé odcházejí do měst. Nejvíc císařských peněz jde na sociální dávky," srovnává současnost s vládou císaře Diokleciána. Zvýšení daní, rozdělení říše a nájezdy barbarů tehdy dokonaly vnitřní rozpad Říma.

„Že vojenská moc dneska neupadá? Aha – a víte, že výdaje na NATO rostly až do roku 2010, kdy náhle začaly klesat, protože už nebyly peníze? Že tu nemáme vzpoury? A co jiného než vzpoura je referendum o odtržení Skotska? Výsledek posledních voleb v Katalánsku? Chystané britské referendum o Brexitu? Ale nejsou to jen vzpoury nižších územních celků vůči vyšším. Máme tu i rozbroje uvnitř společnosti. Co třeba kvóty pro rozdělování imigrantů? To není ničím jiným než velkým filozofickým sporem mezi západem a východem Evropy. Kdyby snad někdo měl náhodou dojem, že množství obyvatel neklesá, vezte, že počet evropského obyvatelstva má kulminovat za deset let, poté má podle projekcí demografů začít klesat," vysvětluje na svém blogu ekonomka.

Dodává, že sociální dávky se vyvíjí přímo děsivě, v Česku podle ní na evropské poměry rostou neuvěřitelně rychle. Výdaje na ně představují 42 procent ze státního rozpočtu. „A pokud máte dojem, že těžko může být hůř, vyvedu vás z omylu. V Německu už tvoří výdaje na sociální dávky 50,8 % z rozpočtu - nejsilnější evropská ekonomika už vydává na sociální dávky většinu rozpočtu," varuje Šichtařová.

Ve většině zemí pak roste daňová kvóta, nejvíce tam, kde se země potýkají s největším dluhem. „O výši veřejného dluhu evropských zemí pak raději ani nemluvit. Od roku 2008, kdy naplno vypukla dluhová krize, zadlužení EU nestále roste – jako by snad růst dluhu měl být řešením zadlužení," posteskla si ekonomka.

A do tohoto vnitřního rozvratu podle ní přichází úder zvenčí zrovna jako ve starém Římě. „Jen místo barbarských kmenů bezvěrců tu máme příliv nové kultury, která se na Evropu nezadržitelně valí. A tak jako kdysi některé provincie barbary vítaly... tak dnes nové klienty sociálního systému vítá nejsilnější evropská ekonomika, Německo," píše ostře odbornice.

Lákadlům Německa je podle ní těžké odolat. „Vždyť zatímco v Maďarsku dostane žadatel o azyl maximálně 86 eur na dospělého za měsíc, v Německu je to standardně 374 eur. (Proč asi v Maďarsku žádní běženci o azyl nežádají?) Zatímco Maďarsko přijme jen 9 % žadatelů o azyl, v Německu je přijato 42 %," vypočítává.

Jestli v ekonomice něco funguje, je to podle ní neviditelná ruka trhu, který by mohla vyřešit i tento problém. „Německo prostě není nafukovací, stejně jako zbytek Evropy ne. Kolik imigrantů ještě Německo dokáže pojmout? Jednou přijde bod – a vzhledem ke stavu, v jakém se evropské ekonomiky nacházejí, přijde mnohem dříve, než by býval přišel v jinou dějinnou epochu – kdy sociální systém prostě klekne," myslí si ekonomka.

Může to například znamenat, že výdaje na sociální dávky neustále porostou, až v Německu dosáhnou třeba 70 nebo 90 procent. „V tu chvíli začne růst (už nyní rostoucí) evropské zadlužení tak rychle, že důvěra investorů dostane zásadní trhliny. Podobně, jako se to stalo v Řecku, už nebudou dál ochotní té a oné evropské zemi dál půjčovat. Když země ztratí přístup k financím, nezbude jí, než svůj přebujelý sociální systém osekat. Nebude jiné cesty – jako nebylo jiné cesty v Řecku," předpovídá černou budoucnost Šichtařová. v tu chvíli podle ní lákadlo pro migranty zmizí.

Ekonomka dodává, že to rozhodně není přehnaný optimismus, protože třeba David Cameron dal Bruselu ultimátum, v němž vyhrožuje, že v případě nepřistoupení na jeho požadavky podpoří Brexit. „A tím hlavním požadavkem je především omezení sociálních dávek pro imigranty. Švédští politici sice zatím ještě neuhnuli od své politiky totální otevřenosti, ale obyvatelstvo se už začíná stavět na zadní: Zatímco v září se pro omezení přijímání imigrantů vyslovilo jen 29 % lidí, v listopadové anketě jich bylo už 41 %. A i švédští politici začínají opatrně prohlašovat, že už nemají peníze. V Německu povážlivě klesá podpora Angely Merkelové a její ministr financí Wolfgang Schäuble začal otevřeně rebelovat. Že by snad v pozadí pozvolna klíčící britské, švédské či německé rebelie byly náhlé obavy z jiné kultury? Ale kdeže. Společným jmenovatelem jsou peníze. Jinými slovy: Neviditelná ruka trhu začíná konat," myslí si ekonomka.

Má to podle ní ale dva zásadní problémy – jednak to může trvat ještě dlouho, a peníze vyschnou pro všechny, tedy ne jen pro migranty, ale i pro místní obyvatele.

Témata:  ekonomika,  uprchlíci