Na eurozónu se valí pohroma: Pomsta bude drsná, varuje ekonom

Evropský region trpí stagnací, nízkou inflací, nezaměstnaností a dluhy. Krize může snadno znovu "vystrčit svou ošklivou hlavu", jelikož eurozóna není v pozici, aby ustála šok, varuje Dixon.

"Navíc, není těžké předvídat, odkud takový šok přijde. Vztahy s Ruskem se po sestřelu letu Malaysia Airlines nad Ukrajinou rapidně zhoršují. Pokud Evropa zavede sankce, které přinutí Rusko znovu přemýšlet, bude ji to také bolet," píše analytik.

Eurozóna podle Dixona potřebuje přijmout následující opatření, která jí zajistí odolnost proti pohromám: Evropská centrální banka by měla změnit svou měnovou politiku s cílem nastartovat inflaci. Nutné je i nové úsilí o strukturální reformy, obzvláště ve Francii a Itálii, ale také v Německu. Musí rovněž ze svých rozpočtů alespoň částečně shodit svěrací kazajku, tvrdí ekonom.

Současný růst je směšný

"Nejprve se podívejme na hlavní problém. Finanční trhy zůstávají poslední dva roky klidné. Od doby, kdy prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi oznámil, že udělá vše, co to bude stát, k záchraně eura. Ale eurozóna zažívá jen mizivý růst. Mezinárodní měnový fond (MMF) minulý týden předpověděl, že letos nepřekročí růst o 1,1%. To je směšné oživení vzhledem k závažnosti předchozí recese," domnívá se Dixon.

Ekonom přiznává, že se objevují jistá světlá místa. "Španělsko zažívá pozvolné ozdravení, především v důsledku efektivní reformy svého trhu práce a bankovního systému. Také Řecko se zdá být na cestě zpět od Hádese," píše v komentáři.

Zároveň varuje: "Velké ekonomiky si však dobře nevedou. Itálie letos podle MMF poroste pouze o 0,3%, zatímco Francie se plazí na úrovni 0,7%. Německo je na tom s růstem 1,9% lépe. Ale i tento motor, zdá se, ztrácí svůj tah. Index obchodu Ifo v červenci se propadal již třetí měsíc v řadě," podotýká Dixon.

Bez inflace nelze splatit dluhy

"Zatímco inflace v eurozóně je 0,5% - což je výrazně méně než 2%, která si Evropská centrální banka stanovila. Taková 'nízkoflace' má dva špatné důsledky: Pomáhá udržet euro silné, což oslabuje možnosti exportérů a činí obtížnějším zvládat dluhové břemeno," poukazuje analytik.

Dluh Itálie dosáhne tento rok podle odhadů Evropská komise 135% HDP, to je největší nebezpečí. "Pokud ekonomika a inflace neporostou, není možné, aby si dál půjčovala. S ohledem na výši jejího dluhu v hodnotě 2,1 bilionu eur, by důsledky toho, když by se dostala do problémů, byly strašlivé. Itálie musí urychlit své privatizační plány, aby vyvrátila obavy, že se její dluh ocitne v nekontrolované spirále," varuje Dixon.Někteří politici z eurozóny, především z Francie, se domnívají, že řešením je povolení měnové a fiskální politiky. Podle Dixona to je částečně možné.

"Nyní, když úrokové sazby nemohou padat níže, ECB nepochybně potřebuje zahájit jasný program kvantitativního uvolňování. S ohledem na nerozhodný stav většiny kapitálových trhů v eurozóně by to urychlilo nákup vládních dluhopisů. To by mělo dvě výhody: Inflace by šla nahoru a spadl kurz eura," doporučuje ekonom.

Země potřebují čas na reformy

Je zde také velká možnost pro Evropskou komisi, aby dala zemím, které potřebují provést hluboké strukturální reformy, dodatečný čas k dosažení svých rozpočtových cílů. "Takový přístup již fungoval ve Španělsku, kterému bylo umožněno dvojnásobně prohloubit deficit v době, kdy reformy provádělo. I když je čas navíc ospravedlnitelný, toto by nemělo být zneužíváno k vyhnutí se zvyšování daní namísto škrtů ve veřejných rozpočtech," píše Dixon.

Podle ekonoma by program spoléhající především na laxnější monetární a fiskální politiku byl více škodlivý než přínosný. "Snížil by totiž nátlak na vlády, aby reformy prováděly. A návrat krize by byl zřejmě pouze odložen, nikoliv odvrácen. A ve chvíli, kdy se vrátí, pomstí se," varuje komentář.

Největší obavy má Dixon z Francie. "Francois Hollande učinil jen velmi málo k posílení veřejného utrácení či liberalizaci trhu práce. Jeho nový premiér Manuel Walls se snaží hospodářství reformovat, ale nemá dostatečnou podporu od svého prezidenta, socialistické strany ani země. Alespoň Italové ví, že musí reformovat a mají premiéra, Mattea Renziho, který je odhodlán tak činit," domnívá se analytik.

Jak se zachová Evropská komise?

"Hollande nyní chce do Evropské komise na post ekonomického komisaře dosadit svého bývalého ministra financí Pierra Moscoviciho. S ohledem na to, že je třeba udržet tlak na Paříž, by bylo chybou učinit 'pěšce' jedním ze stratégů," burcuje Dixon.

Naproti tomu myšlenku dosazení Luise De Guindose do čela Euroskupiny, která zahrnuje ministry financí eurozóny, považuje ekonom za správnou. Španělský ministr je podle něj v perfektní situaci, aby svým kolegům dokázal vysvětlit přínos strukturálních reforem, jelikož v jeho zemi zafungovaly.

"Z této lekce by se mohlo poučit i Německo. Ačkoliv Berlín svůj pracovní trh reformoval začátkem století, od té doby odpočívá na vavřínech. Prioritou by mělo být uvolnění trhu služeb. To by dalo německým spotřebitelům možnost volby a zároveň otevřelo německý trh dodavatelům z jiných evropských zemí, a podpořilo tak jejich růst," navrhuje Dixon.

"Pokud jsou vlády připravené na rychlé strukturální reformy, neměla by to být pouze Evropská komise, která jim dá dodatečný čas k omezování jejich rozpočtových deficitů. ECB by to měla podpořit zahájením kvantitativního uvolňování. Politici by měli využít letní prázdniny k uzavření dohody zahrnující tyto tři elementy," uzavírá komentář.

Témata:  EU,  EUR