Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Z Česka mizí desítky miliard ročně. Kdo a kde utrácí naše peníze?

Z Česka mizí desítky miliard ročně. Kdo a kde utrácí naše peníze?

Foto: Marie Cvrčková, MoneyMAG.cz

Za uplynulých pět let putovalo více než 153 miliard korun z veřejných peněz směrem k firmám, jejichž vlastník má přesunutou adresu do některého z daňových rájů. Úniky na daní vzniklé České republice, které ve finále zaplatí daňoví poplatníci ze svých kapes, tím pádem šplhají do neúnosných výšin.

„Ve zmíněných veřejných zakázkách zvítězilo v uplynulých letech 222 společností s mateřskou firmou v daňovém ráji. Dalších 277 firem s vlastníkem v daňovém ráji získalo dotace z evropských fondů. Zvláště pozorní bychom přitom měli být především u takových firem, které sídlí v daňovém ráji, vyhrávají veřejné zakázky a zároveň vynakládají velké prostředky na to, aby ukryly své konečné vlastníky," upřesňuje analytik společnosti Bisnode Michal Řičař.

Peníze firmám se sídlem v daňových rájích, nebo se skrytou strukturou vlastníků, přitom proplácí nejen takové instituce, jako jsou České dráhy nebo Česká pošta, ale například i ministerstva financí nebo vnitra. „To samo o sobě nemusí být ještě problém, ale minimálně by to mělo zvednout pozornost. Přinejmenším ministerstvo financí by se mělo důkladně zabývat tím, komu konkrétně proplácí složenky," podivuje se Stanislav Beránek z Transparency International.

Kde žijí z našich peněz

Nejčastěji přitom mizí peníze v Nizozemsku, v Lucembursku a na Kypru. „Daňové úniky v těchto případech odhadujeme na úrovni několika miliard korun," doplnil Řičař.

V podnikatelském prostředí jsou desítky miliard korun, které je možné lépe vybrat. „Korupce už dnes není, co bývala, přenesli jsme se do doby korupce bílých límečků. Není možné, aby se někdo vyhýbal povinnosti platit daně a následně se na veřejnosti ukazoval jako lidumil na dobročinných akcích a lidé ho za to měli rádi," upozorňuje za Transparency International David Ondráčka. Jedním dechem dodává, že charita je sice bohulibá činnost, ale prvotní povinnost společností vůči českým občanům je platit řádně daně.

Společnosti se sídlem v daňovém ráji přitom často argumentují tím, že jejich počínání není protizákonné, a proto by byly sami proti sobě, kdyby dané možnosti, nehledě na morálku, nevyužily. „V tuto chvíli nemluvíme o legalitě, ale legitimitě různých forem daňových optimalizací, jejichž náklady pak fakticky platí daňoví poplatníci a spotřebitelé," doplnil David Ondráčka.

Za zmínku stojí také kontroverzní propojení mezi anonymními daňovými ráji a světem politiky. Řadu příkladů propojení politiky a podnikání tak můžeme najít například u radních zasedajících v orgánech či managementu realitních a developerských společností. „V nedávné historii České republiky nechybí dokonce ani případ ministra, který působil v anonymní akciové společnosti ovládající další firmy získávající zakázky od státních firem, jejich vlastník se rovně skrývá za kyperskou společnost," zakončil Jiří Fiala ze sdružení Naši politici o. s.

Témata:  firmy daně

Aktuálně se děje

23. dubna 2024 12:35

22. dubna 2024 20:08

17. dubna 2024 12:14

Za dobu našeho členství v EU vzrostlo bohatství průměrného Čecha o více než 40 procent

Od vstupu do Evropské unie (EU) nám vzrostl reálný HDP v přepočtu na obyvatele o více než 40 %, a to z 480 tisíc korun v roce 2004 na 675 tisíc korun v roce 2023. Průměrná spotřeba domácností vzrostla o 22 %, tedy z 248,5 tisíce korun v roce 2004 na 302 tisíc korun v roce 2023. Pokud by Česko nebylo součástí EU, dařilo by se nám ekonomicky hůře. HDP v přepočtu na obyvatele za loňský rok by bylo o pětinu nižší (o 130 tisíc korun) a spotřeba domácností by se snížila o třetinu (o 100 tisíc korun).

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Neberte si hypotéky. Brzo dostanete dotaci. Alespoň za to už bojují lobbisté

Komentář Vladimíra Pikory: Dnešní doba je plná nálepkování. Na každého se něco najde. Kdekdo je např. populista, ačkoli argumenty pro takové označení jsou obvykle na vodě. Podle mě je nálepkování falešné. Mnohdy je jen politicky motivované. Skutečný populismus je jinde. Příkladem klasického populismu, který se za populismus překvapivě neoznačuje, je návrh některých výrobců stavebního materiálu, developerů, a dokonce i bank na dotace hypoték.