Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Burzy zažívají černý týden, co se vlastně děje?

Burzy zažívají černý týden, co se vlastně děje?

Foto: Wikipedia

Zmatky na burzách neberou konce a indexy se postupně propadají. Dnešní obchodování vyznívá velmi negativně pro pražskou burzu, která v této chvíli propadává o tři procenta.

Obchody na burzách drhnou, ceny akcií a na ně navázaných indexů padají. Pražská burza si dnes pohoršila o tři procenta, některé tituly nemají daleko ke dvouciferným ztrátám. Čím to?

Kořeny současných problémů můžeme hledat již velmi dlouho před nedávnou finanční krizí, nicméně hlavní roli hraje právě tato recese. Ačkoliv její počátky můžeme hledat zejména u politického rozhodnutí, která nechala a částečně i nutila americké finanční domy rozehrát hazardní hru s bezcennými hypotékami, právě v politické řešení se mnohokrát spoléhalo.

Politické řešení, jehož cena byla nesmírná a znamenalo zadlužení států srovnatelné s vypuknutím nové světové války. Rozsáhlá sanace bankovních ústavů, přímé i nepřímé pomoci firmám a další programy kombinované s uvolňováním peněz do oběhu, to všechno sice pravděpodobně přineslo zmenšení propadu, zároveň ale přeneslo masivní břemeno z firem na státy. Zároveň ale také zabránilo rozsáhlé očistě postižených podniků, kterou slavný americký ekonom českého původu, Josef Schumpeter, nazval kreativní destrukcí.

Státy nyní pociťují tíhu břemene, které si dobrovolně vzaly, v plné tíži. Investoři postupně přestávají věřit kredibilitě jednotlivých zemí počínaje Řeckem, přes Irsko, Portugalsko a v poslední době i Italii a Španělsko, jejichž dluhopisy se ECB rozhodla skupovat, aby tak snížila jejich úrokové míry. Korunu všemu nasadila uměle a naprosto zbytečně vyvolaná dluhové krize v USA následovaná snížením ratingu.

Sílící nedůvěra v politická řešení vhánějí investory k tradičním investičním instrumentům, na které jsou politici svými rozhodnutími krátcí. Exemplárním případem je zlato, jehož cena trhá rekordy. Naopak trpí akcie bank, které často drží problematické státní dluhopisy.

Na druhou stranu, mnoho komentátorů politiků i analytiků volá po snížení vlivu ratingových agentur. Z původně poradních společností se vyvinuly modly, na jejichž úsudku stojí či padá celý trh, rating vytlačuje a nahrazuje vlastní výpočty investorů, podle kterých by měl každý obchodník na burze fungovat. Změna ratingu je dnes ostře sledována jako nikdy předtím a korekce v posledních dnech jsou hlavními impulzy k pádům jednotlivých trhů. Přitom žádný převratný krok se v posledních dnech neudál, zmražená situace v americkém parlamentu je již od posledních voleb, dluhy Itálie či Španělska se hromadí dlouhodobě.

Je příliš brzy na to, abychom mohli tvrdit, že se svět potápí do nové recese. Nakonec, trhy spíše než ekonomická efektivita ovládá stádní chování a pokud někdo vyšle dostatečně silný pozitivní signál, vše se může rozeběhnout zase jiným směrem. A reálná ekonomika? To jsme přece my všichni.

Témata:  burza

Související

Aktuálně se děje

20. května 2026 15:20

18. května 2026 16:55

13. května 2026 17:00

29. dubna 2026 10:50

28. dubna 2026 16:34

Standard & Poor’s varuje: ČEZ může mít nejhorší rating za téměř 20 let

Agentura Standard & Poor’s dnes varuje, že společnosti ČEZ zhorší rating na nejhorší úroveň za posledních minimálně takřka 20 let; zhoršuje svůj ratingový výhled při zatímním zachování hodnocení A-. Agentura hodnotí plán na vyčlenění nevýrobní části ČEZ a prodeje její části jako negativní z hlediska věřitelů, neboť krok může zhoršit obchodní a potenciálně také finanční profil podniku. Nevýrobní část je dlouhodobě stabilnější než část výrobní, která by tak při vyčlenění přišla o stabilizující kotvu. 

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Evropa zaostává. Bez amerického deštníku by byla zadluženější než USA

V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.