Svět se potácí na prahu ekonomické krize. V Česku si za ni budeme moct sami

Jedním ze signálů blížící se krize, které lze v zahraničí pozorovat, je výnos desetiletých amerických státních dluhopisů, který poprvé od krize klesl pod výnos tříměsíčních dluhopisů. To posiluje obavy z možného ekonomického poklesu a zvyšuje možnost, že centrální banka USA (Fed) bude muset snížit úrokové sazby.

Právě obrat do záporných hodnot je považován za spolehlivou předzvěst recese. Měnový výbor Fedu ostatně nedávno sám snížil odhad růstu ekonomiky a také změnil plány na další vývoj úroků, když oznámil, že v letošním roce nepočítá s dalším zvýšením úrokových sazeb. Koncem loňského roku přitom naznačil, že by úroky mohly letos vzrůst dvakrát.

Hrozby lze ale pozorovat i v jiných zemích. Obavy vyvolává například nestabilita italského bankovního sektoru, útlum automobilového průmyslu, divoký brexit či pokles ekonomického růstu v Německu. Na ekonomiku celého světa včetně Česka má navíc vliv i nejasná situace okolo americko-čínské obchodní války. Ta v loňském přispěla k nejpomalejšímu růstu čínské ekonomiky za posledních 28 let. 

Na malou otevřenou ekonomiku českého typu zkrátka a dobře má vliv vývoj v zahraničí. To ostatně potvrzuje i ekonom Petr Kymlička s tím, že zpomalení růstu hospodářství v Německu, kam od nás v loňském roce zamířilo téměř 40 % z celkového objemu vývozu do Evropské unie, je klíčovým faktorem ovlivňujícím zpomalení v tuzemsku.

Domnívá se ale, že přestože externí vlivy způsobují zpomalení tempa růstu, české hospodářství je jinak zdravé a pro krizi není ekonomický důvod. Postupné zvolňování ekonomického růstu podle něj není důvodem k obavám. Ochlazování ekonomiky ale má ten negativní efekt, že manažeři své podniky na zpomalení tempa růstu a s ním související úbytek zakázek připravují, a tím paradoxně mohou krizi spíše přiblížit.

Za další slabé místo je podle něj považován bankovní sektor, z něhož vzešel ekonomický propad před deseti lety. Při srovnání s tehdejším stavem jsou dnes banky v lepší kondici. Výjimkou jsou italské bankovní domy, ty však nemají sílu ohrozit ekonomiku globálně, jako tomu bylo v případě finanční krize vzniklé ve Spojených státech.

Krizi mohou způsobit sami Češi

Česká republika je z pohledu světové ekonomiky malou a nevýznamnou zemí na to, aby mohla způsobit rozsáhlé krize. Může ale pořádně zavařit sama sobě. Například spotřebitelé vykazují nejhorší náladu od července roku 2016. Rostou jejich obavy ze zhoršení celkové ekonomické situace.

Podle ekonoma Lukáše Kovandy přitom spotřebitelé zůstávají „v klidu“, dokud růst mezd více než kompenzuje růst cenové hladiny spotřebitelských cen, zdražování energií, bydlení, služeb či některých potravin.

Nedostatečná poptávka v průmyslu je poprvé od poloviny roku 2017 zásadnější bariérou dalšího růstu výroby než nedostatek vhodné pracovní síly. To souvisí s celkovou ztrátou dynamiky tuzemské průmyslové výroby, v níž se zrcadlí globální příčiny, jako je zpomalování čínské ekonomiky a německého průmyslu.

O katastrofu se ale podle něj mohou postarat například , kteří odboráři požadují, aby se od příštího roku navýšila minimální mzda o dalších 1650 korun. To ekonomové považují za cestu do pekel a vážné ohrožení tuzemské ekonomiky. 

Česká ekonomika totiž prý čelí nejvážnějším hrozbám od roku 2013 a navýšení minimální mzdy o 1650 od příštího roku by v tuto chvíli představovalo další zásadní ohrožení české ekonomiky. To ale odboráři podle expertů musí dobře vědět.

Vyšší míra zisku a současně investic plyne totiž ze struktury české ekonomiky, její silné závislosti na průmyslové výrobě. Pokles míry zisku v ČR je dán předně zmíněným silným mzdovým růstem současnosti, umocňovaným v uplynulých letech tlakem odborů na růst mzdy minimální a tedy i mezd zaručených.

Při současném enormním růstu mezd, umocňovaném přidáváním ve státní sféře a legislativním zásahy typu právě navyšování minimální mzdy, se ale podniky ocitají v situaci, kdy na jedné straně stojí růst mzdových nákladů, který navyšuje produktivitu, na straně druhé ale ten samý růst mzdových nákladů vytváří nepříznivý tlak na jejich marže.

Krize jednou přijde. Bude to letos?

Každá učebnice ekonomie tvrdí, že hospodářské cykly se střídají a po růstu musí nutně přijít propad. Ten je pro ekonomiku i ozdravný a potřebný, nicméně s sebou nese řadu neblahých efektů. Je tedy současný ekonomický blahobyt jen dočasným stavem?

Ekonomka Winona Roylanceová v textu pro web Diplomatic Courier tvrdí, že už teď lze pozorovat signály blížící se ekonomické krize. Ty prý ani tak nepocházejí z prostředí trhů a byznysu, které se zdají být zdravé a funkční.

Problémem podle ní může být spíše prostředí politiky a celkové společensko-sociální klima ve světě. Potíž spatřuje i v tom, že na trhu funguje obrovské množství finančních a jiných institucí, které jsou mladší deseti let a tudíž nemají reálnou zkušenost s poslední finanční krizí. Nedokáží tak dobře odhadnout zda se neblíží další ekonomická recese.

To je přitom klíčové při snaze zmírnit dopady krize. Včasná reakce na propad může ekonomice ušetřit budoucí vleklé potíže. Situace na trzích je přitom ovlivněna i faktory jako jsou dluhy států nebo i zdánlivě nesouvisejícími událostmi jako jsou pandemie nemocí nebo přírodní katastrofy.

Témata:  ekonomika,  krize,  finanční krize