KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY: Důvěra v českou ekonomiku v listopadu opět poklesla, byť mírněji než v říjnu. Je tak nejnižší za celé období od července 2014. Nálada spotřebitelů se propadla nejníže od října 2014. Dále poklesl také sentiment v podnikatelské sféře, který je nejhorší dokonce od května 2014.
Příští rok má být podle některých ekonomů plný změn, které mohou vést až k ekonomické krizi. Události posledních týdnů naznačují, že se jejich předpovědi začínají naplňovat. Nelze zatím hovořit o černých scénářích, objevují se ale události, ke kterým naposledy došlo během krize před deseti lety.
Státní rozpočet je na případnou ekonomickou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety. I mírné ekonomické ochlazení může u takto nastavených rozpočtů způsobit vysoké schodky.
Česká i světová média v posledních dnech plní informace o hrozící recesi a ekonomické krizi. Není tajemstvím, že roky 2019 a 2020 mají být podle dlouhodobých předpovědí plné změn, které mohou vést až ke krizi. Události posledních dní tak naznačují, že se jejich předpovědi začínají naplňovat.
Nejen v zahraničí, ale i u nás se stále častěji hovoří o možné ekonomické krizi. Přední světoví experti z oblasti finančnictví a ekonomiky už měsíce varují před recesí, k níž by mohlo dojít v letošním, nejpozději příštím roce, a první signály jsou už nyní pozorovatelné. Česko si však za krizi bude moct s velkou pravděpodobností samo.
Stále více ekonomů si začíná všímat prvních náznaků blížící se ekonomické krize. Evropské hospodaření dostává vážné trhliny a první země upadají do recese. To je podle expertů signálem, že se v Evropě schyluje k nejhoršímu.
Ekonomika letos již zřejmě neporoste tak svižně jako v předchozích letech. Hovořit přímo o krizi by ale bylo přehnané. Každopádně předpovídat jakýkoliv propad ekonomiky nebo recesi je zpravidla věštěním z křišťálové koule a připravit se na něj tak dost dobře nelze. Existují však zásady, které je dobré průběžně dodržovat, aby byl člověk v horších časech více ekonomicky imunní.
Navzdory oživení trhů v posledních dnech jsou si investoři stále více vědomi, že se posouváme směrem k recesi. Snaží se proto diverzifikovat. Dluhopisy mohou být jejich první volbou, informuje Althea Spinozzi, specialistka na dluhopisy Saxo Bank.
V souvislosti s blížícím se rokem 2019 se stále více lidí obává možné ekonomické krize. Její předzvěst dělí ekonomy a finanční analytiky na dva tábory, a zatímco jedni jsou přesvědčení, že stávající systém se zákonitě musí zhroutit, jiní se obávají něčeho úplně jiného.
Někteří ekonomové a další odborníci stále častěji varují před brzkým příchodem krize. „Spouštěčů“, které by mohly opět stáhnout světové hospodářství dolů, je přitom vícero. Které z nich jsou ty hlavní?
Minulý týden zasel výprodej na akciových trzích paniku mezi investory. Báli se totiž, že jde o počátek nové krize. Ve skutečnosti však vyvolala pád kombinace několika faktorů. Analytik Saxo Bank Peter Garnry proto říká, že jde zatím jen o bouři ve sklenici vody.
Tradiční konference společnosti Coface, odborníka na pojištění pohledávek, přinesla jednu z nejživějších panelových diskusí letošního podzimu. Mezi řečníky nechyběli mimo jiných také Vladimír Bärtl, náměstek ministra průmyslu a obchodu, bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer, novinářka a analytička Lenka Zlámlová, proděkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík či Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund.
23. listopadu 2024 20:28
23. listopadu 2024 14:30
23. listopadu 2024 13:53
22. listopadu 2024 15:47
22. listopadu 2024 14:47
21. listopadu 2024 11:21
20. listopadu 2024 12:20
20. listopadu 2024 11:28
20. listopadu 2024 11:19
20. listopadu 2024 11:08
19. listopadu 2024 11:32
19. listopadu 2024 10:51
19. listopadu 2024 10:26
19. listopadu 2024 7:12
18. listopadu 2024 10:44
Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.
Zdroj: Marie Dvořáková
Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.
