Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Kdo má hradit údržbu a opravy zařízení v pronajatém bytě?

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Při hledání nájemního bydlení může být pro některé zájemce rozhodující, zda je v bytě například trouba, pračka nebo gauč. Čím vším je pronajímatel povinen byt vybavit? Kdo má zajistit a zaplatit opravu, když se vybavení bytu porouchá nebo zničí? A může nájemce po pronajímateli chtít zakoupit nový spotřebič, když ten původní doslouží?

Nabídka nájemních bytů je rozmanitá. Některé jsou zařízené novým nábytkem i spotřebiči, v jiných zanechali věci předešlí obyvatelé. Někdo je ochoten si byt sám vybavit, či tomu dává dokonce přednost. Jiný trvá na tom, aby v bytě byly spotřebiče, jako je trouba či pračka. Jak je to ale s údržbou a opravami v nájemním bytě?

Údržbu a opravy nájemního bytu řeší speciální vládní nařízení, ve kterém je uvedeno, co zajišťuje a platí nájemce a co pronajímatel. Najdete tu výčet konkrétních oprav, výměn či revizí a dále finanční limit pro každou opravu či opravy celkově. V nařízení je například uvedeno, kdo zajišťuje a hradí opravu podlah, oken, dveří, elektrických rozvodů, datových sítí, odpadů, vypínačů, zásuvek a jističů, vodovodních baterií, vestavěných skříní a kuchyňské linky. „Například opravu trouby podle nařízení platí nájemce. V praxi se ale nejčastěji setkáváme s dotazem na revizi nebo opravu plynového kotle. Tu je povinen zajistit a zaplatit také nájemce, ale může se s pronajímatelem dohodnout i jinak,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest. A vysvětluje: „Nelze se však dohodnout tak, že by nájemce musel zaplatit ty opravy, údržbu, revizi nebo výměnu, které musí podle nařízení hradit pronajímatel.“

Nařízení ani jiný právní předpis však neřeší veškeré vybavení bytu, například jak je to s pračkou či lednicí. Záleží tedy, na čem se nájemce s pronajímatelem dohodnou. V budoucnu totiž mohou vzniknout spory ohledně toho, kdo je povinen věci nezmiňované v uvedeném nařízení opravit či dokonce nahradit. „Pokud se jedná o starší věci, tak připadá v úvahu i názor, že pronajímatel nájemci použité věci daroval k užívání a není tedy povinen věci opravit či koupit za ně nájemci náhradu. Nejlepším řešením je napsat přímo do nájemní smlouvy, jaké konkrétní vybavení dává pronajímatel nájemci do nájmu a za jakých podmínek, tedy kdo má zajistit jejich případnou opravu či výměnu,“ uvádí Zelený.

Výčet vybavení a jeho stav je možné popsat i v předávacím protokolu na počátku nájmu. „Součástí předávacího protokolu může být i fotodokumentace či videonahrávka zachycující stav vybavení bytu, na základě kterých nájemce může později při skončení nájmu dokázat například to, že sedačka již byla potrhaná, když se do bytu nastěhoval,“ uzavírá Zelený.

Témata:  bydlení dTest nájmy

Související

Aktuálně se děje

13. února 2026 11:55

27. ledna 2026 11:51

Když hotovost nechtějí: Zákon mluví jasně, praxe kulhá

Spotřebitelé se v preferovaném způsobu platby neshodují a dělí se zejména na dva tábory. První z nich tvoří lidé, kteří si bez plateb kartou či jiným chytrým zařízením dnes již nedovedou představit jakékoliv nakupování. Druhý tábor naopak preferuje hotovost, protože fyzicky vidí obnos, který má v peněžence, a při každé platbě tak sleduje jeho úbytek. Jsou však místa, která nenabízejí preferovaný způsob placení – někteří prodejci nepřišli na chuť platbám kartou a nevlastní tak potřebný terminál, jiní zase nechtějí přijímat hotovost a v rámci zjednodušení práce personálu umožňují platby pouze kartou. Jsou však tato jednání v souladu se zákonem? Problematiku vysvětluje dTest.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy