Kdo může žádat o oddlužení a jak probíhá?

Kdo může žádat o oddlužení

Oddlužení fyzických osob neboli osobní bankrot nabízí řešení pro osoby, které se ocitly v dluhové spirále, ze které samy nejsou schopny najít cestu ven. Pro vstup do oddlužení přitom stačí splnit tři základní kritéria. Prvním z nich je, že máte dluhy alespoň u dvou, či dokonce více věřitelů. Dále musí být zjevné, že své dluhy nejste schopni po delší dobu splácet. V případě jednorázového či krátkodobého výpadku splátek je pro dlužníka zpravidla výhodnější domluvit se s věřiteli na odkladu či úpravě výše splátek. Pokud jste však se splátkami v prodlení již měsíce bez vidiny zlepšení, nebo dokonce některé z vašich dluhů přerostly do fáze exekuce, je namístě začít o vstupu do oddlužení uvažovat.

Třetí podmínka potom stanoví, že žadatel o osobní bankrot musí být schopen v následujících 5 letech splatit alespoň 30 procent z celkové výše svého dluhu. „Do té se vedle samotné dlužné částky počítají také úroky a poplatky, které dlužníkovi před vyhlášením osobního bankrotu vznikly. Vedle různých smluvních pokut mezi ně patří například soudní výlohy nebo náklady na exekutora,“ upřesňuje Oldřich Řeháček, insolvenční správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower.

Jak oddlužení probíhá?

Vstup do osobního bankrotu začíná vypracováním a podáním příslušného návrhu na oddlužení, který musí obsahovat osobní údaje dlužníka či jeho zákonného zástupce, navrhovaný způsob oddlužení (tedy zda oddlužení proběhne pomocí splátkového kalendáře či zpeněžením majetku), informace o dosud nabytých dluzích, údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední 3 roky, informace o jeho očekávaných příjmech v následujících 5 letech nebo údaje o dřívějších insolvenčních či obdobných řízeních.

Návrh musí ve spolupráci s dlužníkem připravit a podat některý z akreditovaných odborníků. „Dříve si dlužník návrh na oddlužení mohl sepsat sám, popřípadě jím mohl pověřit libovolnou jinou osobu. Od loňského července ale platí, že ke zpracování a podání návrhů jsou oprávněni pouze zástupci právnických profesí, tedy advokát, notář, insolvenční správce, případně exekutor, a dále neziskové a veřejně prospěšné organizace, které mají potřebnou státní akreditaci,“ vysvětluje Oldřich Řeháček. Loňská novela insolvenčního zákona tak vyřadila ze hry tzv. oddlužovací agentury, které v minulosti v některých případech kvůli finanční odměně doporučovaly oddlužení i osobám, u kterých bylo předem zřejmé, že podmínky osobního bankrotu nemohou splnit. Za zpracování návrhu přitom inkasovaly i desítky tisíc korun.

V souvislosti s tím byla od července 2017 stanovena také maximální částka, kterou dlužníci zpracovatelům za přípravu návrhu zaplatí. V případě oddlužení jednotlivce jde o 4 000 korun, u společného oddlužení manželů pak maximálně 6 000 korun. Tyto částky se zároveň platí pouze v případech, kdy návrh zpracovává advokát, notář, insolvenční správce či exekutor. Akreditované neziskové a veřejně prospěšné organizace na odměnu nárok nemají.

Za přípravu návrhu se také nově zpracovateli neplatí předem. „Zpracovatel svou odměnu získá až po zahájení insolvenčního řízení, a to ze splátek, které dlužník pravidelně měsíčně hradí. Zájemce o osobní bankrot, který se zpravidla nachází v tíživé finanční situaci, tak již nemusí kvůli podání návrhu na oddlužení shánět finanční prostředky na jeho přípravu. Úhrada odměny zpracovatele jde vlastně na vrub věřitelů, neboť je přednostně hrazena ze splátek dluhu,“ říká Oldřich Řeháček.

Samotné insolvenční řízení je pak zahájeno ve chvíli, kdy zpracovatel podá návrh k příslušnému krajskému soudu. Ten jej detailně zkontroluje a následně vyhodnotí, zda návrh může být přijat, či nikoliv. Před finálním schválením pak ještě probíhá tzv. přezkumné jednání a schůze věřitelů, na kterých se insolvenční správce vyjadřuje k jednotlivým pohledávkám a rozhoduje se o formě oddlužení. „Pokud insolvenční soud oddlužení po těchto jednáních schválí, následuje pro dlužníka pětileté období, po které musí každý měsíc odevzdávat zabavitelnou část svého výdělku, a splatit tak věřitelům alespoň požadovaných 30 procent dluhu. Při řádném splácení je celý proces završen smazáním všech v minulosti nabytých dluhů,“ vysvětluje Oldřich Řeháček. 

Kolik odevzdám a kolik mi zůstane?

Výše srážek se odvíjí od hodnoty tzv. životního minima a normativních nákladů na bydlení a dále od počtu dlužníkem vyživovaných osob a výše jeho příjmů. Do jejich součtu se přitom počítá nejen dlužníkova mzda nebo příjmy z živnostenské činnosti, ale také například starobní důchod, invalidní důchod, nemocenská nebo i jednorázový finanční dar či dědictví. Výši příjmů je dlužník povinen každých 6 měsíců dokládat insolvenčnímu správci.

Splátky jsou vypočítávány z čistého příjmu dlužníka. Od něj je nejprve odečtena tzv. nezabavitelná částka, které v roce 2018 činí 6 225,33 korun, a dále nezabavitelná částka na každou vyživovanou osobu, například dítě či manželku. Ta byla od ledna zvýšena na 1 556,33 korun na vyživovanou osobu. „Pokud dlužníkovi po odečtení nezabavitelných částek zbude z čisté mzdy více než 9 338 korun, veškerý zbývající příjem nad tuto částku bude použit k úhradě splátek bez omezení. Z části čisté mzdy do 9 338 korun včetně mu pak vždy náleží jedna třetina, zvýšená o 1 nebo 2 koruny, pakliže daná suma není dělitelná třemi. V případě, že dlužník nesplácí žádné přednostní pohledávky jako například výživné nebo dlužné pojistné na sociální zabezpečené, zůstanou mu z této částky dokonce dvě třetiny,“ popisuje výpočet srážek Oldřich Řeháček z Administrace insolvencí City Tower.

Modelové příklady

Svobodná a bezdětná Marie ve věku 25 let má čistý příjem 16 000 korun měsíčně a dluh v celkové výši 350 000 korun u dvou poskytovatelů nebankovních úvěrů. Po odečtení nezabavitelné částky 6 226 korun (6 225,33 zaokrouhleno nahoru) z jejího příjmu zbude 9 774 korun. Od této částky odečteme 9 338 korun, tedy zákonem stanovenou částku, kterou rozdělíme na třetiny. První třetina připadne na splátky dluhů u nebankovních poskytovatelů, které patří mezi tzv. nepřednostní pohledávky. Další dvě třetiny Lucii zůstanou. Volně zabavitelná část čistého příjmu přesahující 9 338, tedy 436 korun, bude použita na úhradu dluhu. Lucie tedy bude splácet celkem 3 548 korun (3 112 + 436) a zůstane jí příjem ve výši 12 452 korun (6 226 + 2 × 3 112 + 2) měsíčně.

Ženatý František ve věku 45 let má tři děti, dvě ze současného manželství a jedno ze vztahu s předchozí partnerkou, které s ní žije ve společné domácnosti. Jeho čistý příjem činí 25 000 korun měsíčně a jeho celkový dluh dosáhl 730 000 korun. Z toho 650 000 korun dluží nebankovním poskytovatelům úvěrů a zbývajících 80 000 korun představuje dluh na výživném na dítě z prvního vztahu, na které má dle soudního rozhodnutí hradit 3 500 korun měsíčně. Nezabavitelnou část Martinova příjmu tvoří základní nezabavitelná částka a dále nezabavitelné částky na manželku a dvě děti ve společné domácnosti, celkem tedy 10 895 korun (6 225,33 + 3 × 1 556,33 zaokrouhleno nahoru).

Po odečtení nezabavitelné částky zbývá z Martinovy čisté mzdy 14 105 korun. Od této částky odečteme 9 338 korun, tedy zákonem stanovenou částku, kterou rozdělíme na třetiny. První třetina připadne na splátku dluhu u nebankovních poskytovatelů, druhá třetina na splátku dluhu na výživném. Třetí třetina a přebývající 2 koruny zůstanou Martinovi. Volně zabavitelná část čistého příjmu přesahující 9 338, tedy 4 767 korun, bude použita na úhradu dluhů (část na výživné a část na nebankovní úvěry). Martin tedy bude splácet celkem 10 991 korun (2 × 3 112 + 4 767) a zůstane mu příjem ve výši 14 009 korun (10 895 + 3112 + 2) měsíčně.

Splatit 30 procent dluhu možná už nebude potřeba

Vláda nedávno schválila tzv. oddlužovací novelu, která by nově měla zpřístupnit oddlužení většímu počtu dlužníků. Za tímto účelem přichází s tzv. nulovou variantou oddlužení, která odstraňuje současnou podmínku splacení 30 procent dluhu.

„Dlužník by tak svůj dluh nově splácel 7 místo současných 5 let, ovšem úspěšné oddlužení a smazání všech závazků by nebylo limitováno žádnou minimální částí dluhu, kterou by bylo nutné splatit,“ vysvětluje Oldřich Řeháček a dodává, že návrh ministerstva považuje za smysluplný: „Ve své praxi se osobně setkávám s lidmi, kteří mají zájem o návrat do normálního života a rádi by za tímto účelem spláceli maximum ze svých dluhů. Bohužel dnes tuto možnost nemají právě proto, že by během 5 let dokázali splatit jen nižší část dluhu, než je požadováno.“ S návrhem naopak nesouhlasí věřitelé, kteří se obávají, že odstranění minimální hranice bude pro dlužníky signálem, že své dluhy nemusí platit.

Témata:  dluhy,  Peníze,  lidé,  CZK