Není všechno zlato, co se třpytí. Jak poznat rizikový dluhopis?

Vysoký úrok ještě neznamená, že investor šlápne automaticky vedle, musí mít ale své opodstatnění. Na internetu jsou k dohledání různé žebříčky a stupnice, které se snaží korporátní dluhopisy hodnotit podobně jako ve škole. Body, procenty, známkami. Jenže dluhopisová problematika je příliš komplexní na to, aby se potenciálnímu investorovi stačilo jen podívat na hodnocení, jehož parametry navíc často nebývají obecně platné. „Spolehlivější je se nad projektem poctivě zamyslet a krok po kroku si projít jeho byznys plán,“ přemítá Jiří Helich.

Vychází z vlastní praxe, kdy týdně vyhodnocuje řadu žádostí o emisi dluhopisů. Jen zhruba jeden z deseti projektů se dočká schválení. Síto je to přísné, ale účinné. I díky tomu nenajdete na webu nesplacene-dluhopisy.cz jedinou položku inzerovanou na ceskedluhopisy.cz. Byznys plán prochází Jiří Helich podle následujících kritérií: 1. pravdy; 2. domněnky; 3. alternativy; 4. lidé; 5. peníze.

Co si pod nimi představit?

„Pravdy jsou reálný stav na trhu. Tvrdá, nezpochybnitelná fakta. Domněnky představují to, co si podnikatel myslí, že se s trhem stane, když učiní ten a ten krok – tedy byznys plán sám o sobě. Důležité je ovšem mít alternativy, protože neznám nikoho, komu by byznys plán dokonale vyšel. A pokud to někdo tvrdí, tak lže. Alternativy jsou tedy to, co budu dělat, až původní byznys plán nevyjde.

Čtvrtým kritériem jsou lidé. Když máte projekt, tak nesháníte ředitele všehomíra, ale sháníte schopné zaměstnance. Jde o reálné kvality a zkušenosti. Například dobrý chirurg nemusí být špičkový ředitel nemocnice. Stejně jako někdo s pěti doktoráty bude k ničemu v dřevařské firmě, kde sháníte člověka, který dokáže přesný řez a ještě tu techniku naučí pět dalších. U peněz je pak důležité vědět, jak je projekt financován, jaké má rezervy a kde bude brát v případě problémů,“ vysvětlil Jiří Helich.

Postupně prochází byznys plán každého projektu, a jakmile narazí na nějaký otazník, zbystří. „Hned to ale neznamená, že by dluhopis měl být potenciálně problémový. Pokud mi poté emitent dokáže sporné body uspokojivě vysvětlit, je vše v pořádku,“ upozornil Jiří Helich. „Když se ovšem otazníky kupí, tak je potřeba jednat s naší osvědčenou strategií ,better safe than sorry‘ a projekt odmítnout. Příliš mnoho otazníků už znamená, že od toho dáváme ruce pryč.“

Jedním z pomocných ukazatelů je nastavení dluhopisu. Výše úroku, perioda splácení, půjčovaná suma. Vše musí mít své ospravedlnění. Stejně jako celý byznys plán. To je jediná cesta, jak v nabídce inzerovat jen ty důvěryhodné a co nejméně rizikové dluhopisy. „V neposlední řadě je důležitá i možnost kontaktovat emitenta. Nedohledatelní emitenti jsou ti, kteří na žádné doplňující otázky nedokážou odpovědět.
A je jedno, jestli se na svých webových stránkách zaštiťují silným jménem spřátelené značky a podobně,“ shrnul marketingový ředitel ceskedluhopisy.cz Jiří Helich.