Úvěrová historie: Jaký plat měl „hypoteční“ sluha? A jaké těžkosti měli žadatelé o půjčku?

Jaký plat měl „hypoteční“ sluha? Která osobnost známá z učebnic biologie působila ve vedení jedné z hypotečních bank? A s jakými těžkostmi se potýkali žadatelé o půjčku? Nejen to se dozvíte na následujících řádcích při malém výletu do úvěrové historie českých zemí.

Ilustrační fotografie
reklama

Dnes bereme hypoteční úvěry na pořízení nového bydlení jako samozřejmost, podle nedávných odhadů si je v loňském roce sjednali Češi v objemu 220 miliard. Oproti předchozímu roku to je o šest miliard méně. Za poklesem je především zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték ze strany České národní banky i růst úrokových sazeb. První veřejné ústavy zaměřené čistě jen na hypotéky se v českých zemích objevily až v druhé polovině 19. století.

V první polovině 19. století poskytovaly úvěry v českých zemích zejména spořitelní ústavy, v čele se Spořitelnou českou (činnost zahájila 12. února 1825 v den narozenin císaře Franitška I., který na její založení přispěl nejvyšší sumou 2 000 zlatých). První veřejný hypoteční ústav na českém území, Hypoteční banka království Českého, zahájil svoji činnost dne 16. ledna 1865.

O tehdejší úvěrové praxi píše Dr. Bedřich Ženíšek, tajemník Hypoteční banky království Českého, ve své knize vydané vlastním nákladem v roce 1915.

„První zápůjčka 5 000 zlatých byla povolena rolníku Janu Sechtrovi v Kozomíně č. 4. První vůbec vyplacená zápůjčka byla zápůjčka domovní, povolená na dům č. p, 1029-II v Praze; vyplacena byla manželům Josefu a Františce Malým a Josefu a Marii Tichým dne 21. února 1865. Do poptávky po hypotékách nebylo bance takřka třeba ani zasáhnouti.“

Útrapy žadatelů o půjčku

Pro klienty ne zrovna příznivý byl ovšem samotný způsob výplaty peněz, který oproti dnešku neprobíhal klasickou výplatou peněz v hotovosti nebo na účet. Klient dostal od banky k dispozici pouze samotný zástavní list, tj. druh cenného papíru, a sám si pro něj musel najít kupce. Dokazují to i zápisky doktora Ženíška:

„Praha neměla do roku 1869 bursy, kde by se zástavní listy nabízely, a banka sama zástavních listů nekupovala, ba do roku 1869 ani nelombardovala, nýbrž vydávala je vypůjčitelům jako zápůjčku na ruku místo peněz. Vypravují se přímo tragické příhody z tehdejší doby, kterak rolník, ze vzdáleného venkova přibylý, jenž musil ještě přinésti s sebou hotové peníze na předem splatné úroky, když u bankovní pokladny přijal zástavní listy a tázal se, co má s nimi dělati, obdržel odpověď, že je to jeho věcí, že je může prodati, obchází potom po pražských směnárnách a bankéřích a odbýti jich nemůže; útraty spojené s pobytem v hlavním městě nutí k rychlému prodeji papíru, a tak rolník, podstoupiv vůči bance přísný závazek, odchází s kapsou poloprázdnou.“

Biolog v čele banky

Mladší následovnicí se stala Hypoteční banka markrabství Moravského (činnost zahájila dne 22. dubna 1876). Prvním náměstkem ředitele se stal augustiniánský opat Gregor Johann Mendel. Jde o z hodin biologie jistě dobře známého objevitele základních zákonů dědičnosti. Mendel v letech 1881–1883 zastával i samotnou funkci vrchního ředitele této banky.

Úřední sluha měl v 80. letech 19. století tabulkový plat 400 zlatých, tedy něco přes 33 zlatek měsíčně, s nárokem na roční bytné 60 zlatých. Jednalo se o nejnižší úřední funkci v této bance. V 80. letech 19. století to ale byl pro úředníka poměrně slušný plat, úřednický průměr byl 25 zlatek měsíčně. Pro představu o tehdejší kupní síle dodejme, že například kilo másla stálo 1 zlatku, kilo mouky 0,2 zlatky, litr vína od 0,15 do 0,30 zlatého a třeba lepší kalhoty se daly pořídit od 4 do 9 zlatek.

Práv znalý tajemník a kancelářský ředitel pobíral roční služné ve výši 2 500 zlatých, aktivitní příplatek 400 zlatých a pětiletý příplatek až 420 zlatých, informuje Jiří Kryl, hypoteční analytik společnosti Broker Trust a sběratel předmětů spojených s úvěrovou historií.

Související:

reklama
Fokus
Aktuálně
Doporučujeme
Zobrazit: mobil | klasicky