Češi jsou národem pejskařů, ale moc zodpovědní chovatelé nejsou

Že se může stát cokoli, ví i majitel tříletého bulteriéra Ronnieho Lukáš N. Letos v létě odešel jako každý den ráno do práce a svého psího parťáka nechal doma.

„Je zvyklý, stejně většinu dne prospí. A protože bylo zrovna velké teplo, nechal jsem mu otevřené dveře na balkon, bydlíme ve druhém patře. Po obědě mi najednou volá městská policie, že chytili Ronnieho, jak běhá v parku bez vodítka a páníčka,“ popisuje nečekanou situaci majitel psa Lukáš a pokračuje: „Jak jsem se od nich dozvěděl, tak Ronnie vyskočil z balkonu rovnou na auto, které bylo zaparkované dole před domem, a běžel za hárající fenou do přilehlého parku. A protože má přes třicet kilo, promáčknul velmi slušně kapotu. Policisté mne upozornili, že majitel vozu po mne bude vymáhat náhradu.“

Lukáš měl naštěstí uzavřené pojištění občanské odpovědnosti, neboli tak zvanou pojistku na blbost, která se vztahuje i na psa ve společné domácnosti. Škodu na autě uhradil z ní. „Sjednal jsem si ji současně s pořízením psa,“ dodává majitel.

Jenže tak zodpovědný jako Lukáš není každý majitel domácích mazlíčků, ať psa, kočky, hlodavců, hadů, exotických ptáků a dalších. Protože i ti, kteří jsou vycvičení, chodí neustále na vodítku nebo jsou chování pouze doma, mohou způsobit škodu. Třeba návštěvě, nebo když je někdo hlídá v době vaší nepřítomnosti. To si bohužel neuvědomuje více než pětina (22,2 %) respondentů, která se dle průzkumu domnívá, že krizovou situaci spojenou s jejich zvířátkem nebudou muset řešit nikdy. Dalších 23,6 procent odpovídajících buď vůbec nenapadlo, že by něco podobného měli řešit, nebo by to řešili ústní omluvou, nikoli finančně.

„Velmi krátkozraké se také jeví kompenzovat obdobnou situaci z naspořených peněz, protože nepříjemné situace se mohou opakovat a pak se mazlíček může poněkud prodražit. Proto jednoznačně doporučuji všem, kteří nějaké zvíře chovají, aby si sjednali pojištěné občanské odpovědnosti, ať už samostatně, nebo k pojištění domácnosti, což vyjde finančně výhodněji,“ radí Jiří Váchal, analytik neživotního pojištění Broker Consulting.

Za zdraví svého mazlíčka jsme ochotni dát desetitisíce

Kde ale Češi šetřit nehodlají, je zdraví jejich zvířecího miláčka. Zhruba každý druhý majitel (54,7 %) by v případě potřeby zaplatil více než 10 000 korun a téměř třetina chovatelů (29,1 %) by dala za záchranu jejich zvířete cokoli. Jenže v momentě, kdy dojde na lámání chleba a s naším zvířecím mazlíčkem to vypadá špatně, tak na to finančně připraveni nejsme. Speciální peníze bokem určené právě na případy léčby má jen třetina (33,8 %) chovatelů.

„Pokud si pořídíme nějaké zvíře, je to vždy zásah do rodinného rozpočtu, s tím je třeba počítat. Hned na úvod nás čekají jednorázové náklady na základní vybavení – pelíšek, klec, terárium a jejich vybavení –, a pak zejména ty opakující se za stravu a pravidelnou veterinární péči. Už to jsou nemalé položky, odvíjející se od typu a náročnosti mazlíčka,“ vysvětluje Váchal a dodává: „V případě, že zvíře trpí častějšími zdravotními problémy spojenými i s nutností operativního zákroku, náklady stoupají do tisíců až desetitisíců. A hradit je z výplaty, či provozní rezervy, jako 54,3 procent odpovídajících, se nemusí vyplatit. Velkou nerozvážností je pak varianta, že si na péči vezme chovatel úvěr, což má v úmyslu zhruba každý jedenáctý respondent. Z radosti z němé tváře by se snadno mohly stát existenční starosti.“

Snížit náklady na péči o zvířecí mazlíčky lze specializovaným pojištěním, které na českém trhu nabízí několik pojišťoven. Nelze však pojistit všechny typy zvířat, ale jen některé. Je třeba také zohlednit věk mazlíčka. Takové pojištění má dle průzkumu Broker Consulting uzavřeno 15,1 % českých chovatelů a dalších 22,6 procent o něm do budoucna uvažuje.

Témata:  Zvířata