Jaký bude konec světa? Těmito způsoby může planeta zaniknout

„Zeptáte-li se sami sebe, co je největší hrozbu pro lidskou existenci, pravděpodobně vás napadnou jaderné války, globální oteplování nebo pandemické choroby. Ale za předpokladu, že dokážeme překonat tyto problémy, budeme opravdu zachráněni? Život na naší modré malé planetě se zdá být v bezpečí, dokud si neuvědomíte, co se skrývá ve vesmíru Následující kosmické katastrofy představují jen několik způsobů, jak by mohlo být lidstvo vážně ohroženo, nebo dokonce vyhlazeno,“ vysvětluje Brown.

1. Velká sluneční erupce

Naše Slunce není tak klidná hvězda, jak by se mohlo zdát. Vytváří silné magnetické pole, které vytváří působivé sluneční skvrny, někdy i několikanásobně větší než Země. Vysílá také proud částic a záření - sluneční vítr. Pokud je držen v šachu magnetickým polem Země, může tento vítr způsobit krásné světelné efekty. Ale když zesílí, může také ovlivňovat radiovou komunikaci nebo způsobit výpadky proudu.

Nejsilnější magnetická sluneční bouře zasáhla Zemi v roce 1859. Tento incident se nazývá Carringtonova událost. Koronální výron hmoty zasáhl zemskou magnetosféru a vyvolal jednu z největších zaznamenaných geomagnetických bouří. Takové události se musely stát již několikrát v minulosti a lidé je přežili.

Ale až v posledních letech se stáváme zcela závislí na elektronických zařízeních. Pravdou je, že bychom utrpěli značné ztráty, pokud bychom podcenili nebezpečí možného Carringtonovy události nebo silnější bouře. I přesto, že by lidstvo nebylo vyhlazeno okamžitě, představovalo by to obrovskou výzvu. Neexistovala by žádná elektřina, topení, klimatizace, GPS nebo internet - potraviny a léky by se zkazili.

2. Dopad asteroidu

Nyní jsme si dobře vědomi nebezpečí, které mohou asteroidy představovat pro lidstvo – koneckonců zřejmě přispěly k zániku dinosaurů. Nedávný výzkum odhalil velké množství kosmických kamenů v naší sluneční soustavě, které by mohly představovat nebezpečí.

Jsme v počátečním bodě předvídání a rozvoje systémů, které by nás mohly chránit proti některému z menších asteroidů. Ale proti těm větším a vzácnějším jsme zcela bezmocní. I když nezničí Zemi, nebo ji neudělá neobyvatelnou, mohly by vyhladit lidstvo tím, že způsobí obrovské tsunami, požáry a jiné přírodní pohromy.

3. Rozšiřování Slunce

Zatímco předchozí zmíněná nebezpečí se mohou ale nemusí stát, s jistotou víme, že naše Slunce skončí svůj život za 7,72 miliardy let. Slunce odhodí své vnější vrstvy a ty vytvoří planetární mlhovinu. Na místě původní hvězdy zůstane jen neaktivní jádro skládající se převážně z uhlíku a kyslíku a Slunce se tak změní se v „bílého trpaslíka".

Této závěrečné fáze se ale lidstvo nedočká. Jak bude Slunce stárnout, stane se chladnějším a větším. V době, kdy se stane hvězdným obrem, bude dostatečně velké, aby pohltilo i Merkur a Venuši. Země by v tomto bodě mohla být v bezpečí, ale Slunce také vytvoří extrémně silný sluneční vítr, který bude zpomalovat Zemi. V důsledku toho se asi za 7,59 miliardy let naše planeta dostane do vnějších vrstev umírající hvězdy a rozplyne se navždy.

4. Lokální gama záblesky

Extrémně silné výbuchy energie nazvané gama záblesky mohou být způsobeny binárními hvězdnými soustavami (dvou hvězd obíhajících kolem společného centra) a supernovami (explodující hvězdami). Tyto energetické výboje jsou extrémně silné, protože soustředí svou energii do úzkého paprsku trvající řádově od zlomku sekundy do 100 sekund. Bývají doprovázeny následným několikadenním dosvitem rentgenového či ultrafialového záření nebo i viditelného světla. Výsledné záření by mohlo poškodit a zničit naši ozonovou vrstvu, takže by život na Zemi byl zranitelnější vůči drsnému UV záření ze Slunce.

5. Supernovy

Výbuch supernovy, k němuž dochází, když hvězda dosáhne konce své životnosti, se v naší galaxii vyskytují v průměru jednou nebo dvakrát za 100 let. Častěji se vyskytují blíže k hustému středu Mléčné dráhy a my jsme od středu poměrně dost vzdáleni, což není tak špatné.

Takže můžeme očekávat blízké supernovy v dohledné době? Hvězda Betelgeuse – červený veleobr - se blíží ke konci svého života. Leží v souhvězdí Orion a je vzdálena pouhých 460 až 650 světelných let. Supernovou by se mohla stát nyní, nebo v příštích několika milionech let. Naštěstí astronomové odhadují, že supernova by musela být nejméně 50 světelných let od Země, aby její záření poškodilo naši ozónovou vrstvu. Takže se zdá, že tato konkrétní hvězda by neměla být příliš velký problém.

6. Pohybující se hvězdy

Hvězdy putující přes Mléčnou dráhu se mohou dostat blízko k našemu Slunci, že by se integrovaly se „Oortovým oblakem" na okraji sluneční soustavy, který je zdrojem našich komet. To by mohlo vést ke zvýšenému riziku obrovské komety řítící na Zemi.

Slunce samo cestuje přes Mléčnou dráhu a vede nás přes více či méně husté skvrny mezihvězdného plynu. Sluneční vítr a sluneční magnetické pole pomáhají vytvořit bublinu obklopující naši sluneční soustavu - heliosféru - což nás chrání. Když za 20.000 až 50.000 let (v závislosti na aktuálním pozorování a modelech) opustíme tuto oblast, heliosféra by mohla být méně účinná a odhalila by Zemi. To by mohlo přinést klimatické změny, které by mohl život na Zemi zkomplikovat nebo úplně zničit. „Konec lidstva na Zemi je daný. Ale to není něco, kvůli čemu bychom se měli schovávat pod stůl. Je to něco, co nemůžeme změnit, podobně jako naše životy, které mají určitý začátek a konec. To je to, co nás definuje a nutí nás uvědomit si, že jediná věc, kterou můžeme udělat, je, abychom z našeho času na Zemi využili co nejvíc. Zvlášť, když víme, že Země potřebuje pečlivou rovnováhu, aby udržela lidstvo. Všechny výše uvedené scénáře přináší možnou zkázu, v každém případě ale také nabízí krásu a zázraky. Takže než bychom při pohledu na noční oblohu přemýšleli, co nás zabije, bychom měli žasnout nad hloubkou vesmíru a divy v něm,“ dodává astronom.

Témata:  věda,  Země