Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Vláda chce do vesmíru poslat českého astronauta, za 1,5 miliardy korun. Přitom říká, že veřejné finance jsou v rozvratu

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Téměř po půl století Česko zřejmě vyšle do vesmíru svého člověka. Po Vladimíru Remkovi se má stát druhým Čechem v kosmu armádní stíhací pilot Aleš Svoboda. Nabídku na uskutečnění nákladné cesty dostala vláda už minulý rok. Tehdy však odmítla. Podle nynějších slov ministra dopravy Martina Kupky se více než miliardová investice mnohonásobně vrátí.

Vláda chce za poslat českého astronauta do vesmíru i při pravděpodobné ceně takřka 1,5 miliardu. Za částku, jež by ročně desetitisícům domácností v bytové nouzi umožnila si bydlení dovolit.

Ta samá vláda, která ještě nedávno tvrdila, že české veřejné finance jsou v rozvratu. Ta samá vláda, která stále seká stamiliardové deficity, ač slibovala jejich redukci.

Pokud je let do kosmu v něčem přínosem, z hlediska vědy, výzkumu či vývoje, ať drtivou většinu kosmického dobrodružství platí soukromé firmy (stát se může podílet symbolicky), jistě se jim to pak vrátí v navýšené ziskovosti. Vždyť sám ministr Kupka říká, že každá koruna vydaná do projektu typu kosmického letu se vrátí osmkrát. To by přece bylo pro soukromé firmy hotové terno!

No, a pokud tedy kosmický let přínosem není, pak proč by měla vláda házet peníze daňového poplatníka do kanálu? Aby si zlepšila mediální obraz? Poněkud drahé PR…

Témata:  Vesmír Česko

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.