Rusko letos poroste jako Česko, možná i více, plyne z nové prognózy Mezinárodního měnového fondu. Účinkují tedy po roce západní sankce?

Komentář Lukáše Kovandy: Mezinárodní měnový fond v lednu překvapil. Výrazně zlepšil svůj odhad letošního růstu ruské ekonomiky. Ano, růstu. Ruské hospodářství by podle něj mělo reálně přidat, byť mírně, konkrétně 0,3 procenta. Česko je na tom dle MMF jen o trochu lépe, vlastně takřka neznatelně, když jeho hospodářství má podle washingtonské instituce letos posílit o 0,5 procenta.

ekonomika
reklama

Pokud bychom však za „bernou minci“ brali odhady letošního růstu v podání českého ministerstva financí nebo České národní banky, a srovnali tyto odhady s prognózou výkonu ruské ekonomiky z pera MMF, dopadne Rusko dokonce lépe než Česko. Zatímco totiž tedy MMF Rusku prognózuje růst, ČNB i ministerstvo financí naopak prognózují Česku letošní pokles ekonomiky, a to o 0,7, resp. 0,2 procenta. 

MMF není sám, kdo Rusku letos prognózuje hospodářský růst. Například největší americká banka, JP Morgan, taktéž, a to o 0,2 procenta. 

Z toho všeho tedy plyne, že letos vskutku nelze vyloučit, že ruská ekonomika poroste rychleji než ta česká, byť pravděpodobnost takového vývoje je nižší než padesátiprocentní.

Na první pohled se tedy může zdát, že západní sankce příliš neúčinkují.

Podle MMF se Rusku daří přesměrovávat svůj vývoz zejména energií ze zemí, jež jej sankcionují, do těch, které nikoli. Navíc jeho ekonomiku pohání a roztáčí mocné válečné výdaje, financované zhusta právě z příjmů z vývozu energií. Ty Rusko zatím má hojné. Zatím…

Opravdu hmatatelně by Rusko dle MMF mělo sankce pocítit až střednědobě. Fond například v důsledku války a sankcí výrazně snížil svůj odhad výkonu ruské ekonomiky v roce 2027. Rusko má trpět například kvůli sankčnímu znemožnění dovozu západních technologií. A i zmíněné přesměrovávání vývozu energií narazí na své limity. Evropě se totiž od nich do značné míry daří odstřihávat, zatímco asijské trhy, v čele s Čínou či Indií, starý kontinent zase tak snadno v plné míře zastoupit nemohou, rozhodně ne před rokem 2030. Už jen z hlediska přepravní infrastruktury, například plynovodní sítě, to prostě není možné.

Navíc svoji roli sehrává takzvaný efekt základny. To je ale do značné míry jen statistická záležitost. Ruská ekonomika loni poklesla, předběžně o 2,2 procenta, zatímco ta česká rostla, předběžně o 2,5 procenta. Z ponížené základny se prostě – v meziročním srovnání – roste snáze.

Ruská základna ekonomického výkonu je ovšem oproti té české ponížena dlouhodobě, neboť jde zkrátka o ekonomicky méně rozvinutou zemi. Méně rozvinuté země mohou ještě očesávat i celkem nízko rostoucí jablka, zatímco ty více rozvinuté, jako v tomto případě Česko, je už očesaly a za plody se musí vydávat výše do korun stromů. Takže růst v těchto výšinách je obecně přirozeně slabší, neboť žádný strom neroste do nebes.    

Ekonomicky relativně málo rozvinutou zemi také bývá těžší dostat sankcemi „do kolen“. Jednoduše proto, že její obyvatelstvo – například to na ruském venkově Dálného východu – je uvyklé tak nízkému životnímu standardu, že není snadno jej dále snížit tak, aby si toho povšimlo. Tím méně, aby se začalo bouřit proti režimu.     

Loni v březnu, krátce po uvedení prvních sankcí vůči Rusku, prohlásil americký prezident Joe Biden, že ruská ekonomika už míří k propadu svého výkonu na polovinu. Neřekl však, za jak dlouho se tak stane. Po roce je zřejmé, že to nebude ani za týdny, ani za měsíce. Ani za jeden, dva či tři roky. Rozdrcení ruského hospodářství „ekonomickým blitzkriegem“ se zkrátka nekonalo.

To však neznamená, že sankce neúčinkují. Jejich efekt ale – bude – mnohem spíše právě až střednědobý, takže se opravdu viditelně dostaví třeba za pět let.   

Loading...

Související:

reklama
Fokus
Aktuálně
Doporučujeme
Zobrazit: mobil | klasicky