Jak Čechům zlevnit elektřinu, aniž by se stát zadlužoval. Využijme předsednictví EU a vezměme si příklad z Francie

Komentář Lukáše Kovandy: Úsporný energetický tarif, který připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu a zítra projedná vláda, je jen dalším dluhem. Neřeší podstatu drahých energií. Ceny energií přitom v EU zůstanou vysoké po několik let. Nelze po celou tu dobu maskovat drahou elektřinu a plyn na dluh budoucích generací, když už nyní vláda počítá až do roku 2025 se schodky státního rozpočtu kolem 300 miliard korun.

Ilustrační fotografie

Vláda by proto měla využít svého nadcházejícího předsednictví EU a společně s potenciálními spojenci typu Polska prosadit pozastavení systému emisních povolenek EU. Ty představují nezanedbatelný náklad při výrobě elektřiny i pro společnosti typu ČEZ. Zdražující povolenky se pak promítají do vysokých cen burzovně prodávané elektřiny, od jejíž ceny se odvíjí cena elektřiny pro domácnosti.

S povolenkami přitom ve velkém obchodují banky, fondy a finanční spekulanti, kteří v nich vidí něco na způsob akcie. Šponují jejich cenu, aniž by je fakticky potřebovali, neboť prakticky žádné emise nemají. Na rozdíl od podniků typu uhelných elektráren, oceláren nebo cementáren, pro něž byly povolenky určeny původně.

Pokud by se Fialově vládě nepodařilo prosadit pozastavení povolenek, může vyjednat alespoň kompromisní navýšení jejich obchodovaného objemu. Evropská komise může počet povolenek navýšit tahem pera, přitom by zásadnější navýšení představovalo počtu povolenek rovněž podstatný tlak na pokles jejich ceny, a tedy na poklesu nákladovosti výroby elektřiny.

Současně by vláda měla využít svého 70procentního podílu v ČEZ. Po vzoru Francie a s odvoláním na mimořádnou situaci války by pak určila, že třeba 40 procent jaderné elektřiny ČEZ se bude prodávat dodavatelům energií v ČR za pevnou cenu. Pokud by burzovní cena byla nad touto pevnou cenou, platila by pevná cena. Pokud by tržní cena klesla pod pevnou cenu, platila by tržní cena.

Pevná cena by byla určena třeba na průměru let 2015 až 2019. Ani tehdy se ČEZ nijak finančně nehroutil. Navíc by mu nyní vláda zajistila odnětí nebo snížení nákladu v podobě emisních povolenek.

Zbytek elektřiny, ten, který by ČEZ neprodával za pevnou cenu, by prodával jako nyní za cenu tržní do celého světa. Růst cen elektřiny, který v důsledku pandemie, války a sankcí nastává, by podniku ČEZ kompenzoval ztrátu způsobenou nutností prodávat část elektřiny za pevnou cenu, jež je nižší než tržní.

Menšinovým akcionářům ČEZ se to líbit nemusí. Je třeba s nimi vést konstruktivní jednání. Ve hře je stavba nových jaderných bloků – stát může například na oplátku za jejich konstruktivní přístup v mimořádné, válečné době slíbit převzetí garancí při výstavbě bloků, které Česko tak jako tak potřebuje.

Obecně platí, že jakýkoli menšinový akcionář polostátního podniku, se vystavuje specifickému riziku, jež plyne právě z polostátního vlastnictví. Ti akcionáři věděli, co čeho jdou. Pokud nechtějí být takovému riziku vystaveni, nechť investují do firem, v nichž stát nemá ani procento.

Ve Francii ostatně také letos začátkem roku také citelně klesly akcie tamního „ČEZ“, společnosti EdF, když francouzská vláda nařídila, aby prodával ještě větší část své elektřiny za pevnou cenu. EdF, jejž francouzská vláda vlastní ze zhruba 84 procent, a je tedy jako ČEZ polostátní, do loňska prodával za pevnou, vládou regulovanou cenu zhruba čtvrtinu své jaderné elektřiny, a to dodavatelům energií doma ve Francii. Ti na základě počtu svých zákazníků, třeba z řad domácností, pravidelně nárokovali elektřinu za pevnou cenu, nižší než tržní. Tržní cena se uplatnila, jen pokud byla nižší než pevná.

Tento systém je klíčovým vysvětlením toho, proč letos v květnu podle dat Eurostatu zdražovala elektřina ve Francii jen o 6,5 procenta, zatímco v Česku o 30,8 procenta.

Teprve ta elektřina EdF, která není prodána za pevnou, regulovanou cenu ve Francii, se prodává do světa za běžnou tržní, burzovní cenu.

Pokud by se navržený způsob uplatnil, cena elektřiny v ČR se významně sníží. Ziskovost ČEZ klesne, ale ne tak, aby to podnik jakkoli zásadněji hospodářsky ohrozilo. Inflační tlaky v české ekonomice zmírní, stejně jo riziko recese. Stát se nebude muset tolik zadlužovat. Takže nebude muset v budoucnu tolik zvedat daně za účelem splácení dluhu. 

Související:

Fokus
Aktuálně
Doporučujeme
Zobrazit: mobil | klasicky