Neziskovky jsou osina v zadku? Expert prozradil, komu vadí nejvíce

Šimáček poukazuje na to, že útoky na neziskové organizace v Česku zesilují. Každou chvíli se do nich podle něj opře nějaký politik. „Od dosluhujícího prezidenta Zemana nebo předsedy SPD Okamury to není překvapením, ale bohužel nezůstávají sami, patří to ke koloritu většiny stran. Na sociálních sítích kolují konspirační odhalení o tom, jak jsou neziskovky bezpečně napojeny na státní rozpočet nebo zahraniční mecenáše typu Sorose, pod články se množí komentáře o tom, jak jsou 'přisáty na státní cecík',“ shrnuje argumenty odborník. 

Česká společnost si však podle něj útokem na neziskové organizace podřezává větev sama pod sebou. „Respektive ji pod společností úmyslně nebo z hlouposti podřezávají ti, kdo tyto „zprávy“ vyrábějí a šíří. Nejde přitom o nic menšího, než o jednu z nejdůležitějších funkcí společnosti: sebeorganizaci od spodu, iniciativu a vůli se angažovat, podílet se na rozvoji celku a nehledět jen na individuální zájmy jednotlivců. A také o ochranu slabších, bezbranných, marginalizovaných, a o životní prostředí. O ochranu základů solidarity a trvale udržitelného života. A idejí, na kterých vyrůstalo první demokratické Československo a obnovená demokracie v Česku,“ vysvětluje Šimáček. 

To, že se neziskové organizace se dostaly pod palbu, podle něj není náhoda. „Od přelomu tisíciletí postupně ztrácely prestiž, nejvíce odchodem politických osobností, které si jejich přínosu dokázaly vážit a přijímat je jako partery ve veřejném prostoru. Od roku 2014 či 15 se pak staly systematickým terčem dezinformačních webů vázaných především na zájmy distribuované z Ruska a současně politiků, kteří se obávají veřejné kontroly a zaklínají se jednorázovým projevem vůle lidí ve volbách s tím, že v mezičase mezi nimi spolupráci s lidmi, kteří se sdružují v organizacích, odmítají. To není demokracie, to je nakročení k autoritářství,“ píše na blogu na serveru Aktuálně.cz

Připomíná, že neziskovek jsou v Česku stovky tisíc - třeba sportovní svazy, turistické oddíly, dobrovolní hasiči či chovatelé a zahrádkáři. Ale také profesionální poskytovatelé sociálních služeb, ochránci menšin a lidských práv, životního prostředí, nebo antikorupční watch dog.

Nejhůře jsou na tom podle jeho slov zejména ty, které se věnují tématům lidských práv, korupce, cizincům, genderové rovnosti či inkluze ve školství. Zástupci neziskovek jsou podle něj často terčem útoků. „Na pořadu dne jsou však i hrubé výhrůžky čelním představitelům některých organizací, kteří ochraňují zájmy těch nejzranitelnějších. Mailem, poštou nebo telefonem jim vyhrožují smrtí, znásilněním či útokem na rodinu. Jde o cílené deptání a zastrašování, a tedy o trestnou činnost,“ popisuje příklady z praxe. 

Připomíná také, že stát si u neziskovek objednává to, co sám nedokáže zajistit a dělat nechce a nedovede. „Neziskovky poskytují náročné sociální služby, pracují se sociálně vyloučenými lidmi, cizinci, s náročnými (zdravotně postiženými) klienty, navrátilci z výkonu trestu, s obětmi a pachateli domácího násilí, drogově závislými, lidmi bez domova. Odvádějí pro společnost obrovskou službu, neboť zajišťují alespoň základní sociální smír, prakticky naplňují obsahem definici moderního sociálního státu, který se (také!) stará o své chudé, znevýhodněné a postižené,“ píše Šimáček. 

Tyto organizace přitom podle něj nemají na růžích ustláno a o peníze musí tvrdě bojovat. Často pracují v ročních cyklech a nemají jistotu, že získají potřebné prostředky, neboť jsou závislé na dotačních řízeních. „Závěrem je dobré připomenout, že všechny neziskovky nejsou stejné, a jsou mezi nimi tak velké rozdíly, jako jsou třeba mezi různými firmami, nebo různými veřejnými institucemi. A že od 90. let vzniklo mnoho neziskových organizací, jež pod hlavičkou veřejného zájmu hledají možnosti, jak využít, resp. zneužít dotací. To však nic nemění na roli neziskových organizací ve společnosti a na důležitosti těch, které pracují v nepartikulárním zájmu.  Ovšem na ty, bohužel, útoky směřují nejvíce,“ dodal s tím, že jeho komentář jje psaný z pozice člověka, který detailně zná prostředí neziskového sektoru a je 20 let jeho součástí, přičemž posledních 8 let pracuje především ve veřejné správě.

Největší část dotací pro neziskové organizace v Česku putovala do podpory sportu. V roce 2016 to byla víc než třetina z rozdělované sumy 17,89 miliardy korun. Zhruba 30 procent částky se využilo na sociální věci a zaměstnanost. Vyplývá to z rozboru financování neziskových organizací.

Témata:  neziskové organizace