Neziskové organizace. Sousloví, jež v Česku v posledních letech vyvolává silné emoce. Pro jedny jsou neužiteční vyžírkové, kteří se pasou na státu a přisvojují si práva, jež jim nenáleží. Druzí na jejich pomoc naopak spoléhají nebo mají z jejich činnosti užitek.
Spor o "neziskovky" začal ihned po revoluci. Václav Havel s nim sympatizoval a pokládal je za součást zdravé občanské společnosti. Sebevědomí lidé ve svobodné společnosti se podle něj přirozeně sdružují do spolků a hnutí.
Na opačné straně názorového spektra stál Václav Klaus. Ten podobné organizace pokládal za "nikým nevolené" propagátory často zhoubných myšlenek. Vládnutí se zkrátka mělo nechat na státu a na stranách a jejich aparátech, taková byla Klausova vize.
V poslední době ale prudce narostl počet politiků, kteří se proti neziskovému sektoru ostře vymezují. Jejich názory pak přejímají občané a internetové diskuse tak bývají zaplaveny všemožnými komentáři o placených aktivistech, Sorosových lidech a "majdanistech".
Neziskovky jsou ale často opředeny mýty a polopravdami a řada jejich kritiků (a někdy i obhájců) má zkreslené vnímání toho, co takové organizace skutečně dělají. Pro příklady agresivních výpadů vůči neziskovému sektoru nemusíme chodit na naší politické scéně daleko.
Útoky na neziskovky tvoří podstatnou součást politického repertoáru například u Tomia Okamury. Ten chtěl například po loňských volbách připravit návrh zákona, na jehož základě by určité neziskové organizace přišly o státní příspěvky na provoz.
Mělo jít o organizace, které Okamura na tiskové konferenci loni v prosinci označil za "politické neziskovky". Podle něj jsou to organizace, které "(v Česku) propagují islám, multi-kulti výchovu a migraci". Konkrétně zmínil například spolek Romea, který se zabývá integrací Romů a bojem proti nesnášenlivosti.
Šéf SPD ale tvrdí, že Romea za celou dobu svého fungování neintegrovala nikoho. Do neziskovek se ve svém slavném "videu z tělocvičny" nedávno opřel i místopředseda sociální demokracie Jaroslav Foldyna. Ten mimo jiné mluvil i o aktivistech, co jsou "přisátí na státní prachy a neziskovky a organizují tady (v Česku) Majdan".
Po internetu mimo to koluje také velké množství "zaručených" informací o tom co jsou vlastně neziskovky, kolik dostávají od státu peněz a kolik jich vlastně je. Jak je to ale doopravdy?
V České republice je v tuto chvíli zhruba 130 tisíc neziskových organizací. V žádném případě se ale nejedná pouze o spolky, jenž by se zaměřovaly na politiku. Patří mezi ně sportovní kluby, sdružení vlastníků bytů nebo třeba myslivci.
Za loňský rok dostaly neziskové organizace nad dotacích zhruba 18 miliard korun. Většinu peněz poslal stát, zbytek kraje, obce a města. Kdo byl největším příjemcem těchto peněz? Možná překvapivě to byli fotbalisté.
Fotbalová asociace České republiky (FAČR) obdržela na dotacích přes 300 miliónů korun. Na druhém místě se umístila organizace s názvem CESNET, která sdružuje vysoké školy a Akademii věd. I ta dostala přes 300 miliónů.
Pomyslně bronzovou sumu si odnesla Horská služba. Na čtvrtém místě skončili atleti, konkrétně Český atletický svaz. Až na pátém místě se umístila organizace, která by mohla někým být označena za částečně politickou, jde o Člověka v tísni.
Člověk v tísni se již od roku 1992 orientuje na pomoc lidem v humanitární nouzi. Těm pomáhá nejen v ČR ale i ve světě. Hned za ní se umístily další organizace zaměřené na pomoc potřebnými jako jsou charity, ale také Český svaz ledního hokeje.
Přibývá také lidí, kteří jsou v neziskovém sektoru zaměstnáni. Jejich počet už se blíží 60 tisícům. Do tohoto počtu jsou ale započítáni například i zaměstnanci politických stran. Jak plyne z dat Českého statistického úřadu, lidé si v neziskovém sektoru vydělají méně. Průměrně je jejich mzda nižší o jednu pětinu.
Témata: neziskové organizace, CZK
Související
25. března 2019 9:23
3. května 2018 11:24
15. ledna 2018 8:09
26. června 2015 9:53
