Německo stahuje své zlato ze zahraničí

Poznáváte tuto malou cácorku? Vyrostla z ní úspěšná…

Plán tohoto přesunu německého „pokladu“ zpět do trezorů ve Frankfurtu by měl být dokončen někdy v roce 2020, kdy by se měla vrátit cca polovina z celkových německých zlatých rezerv. Vypadá to ale, že se plán urychluje a polovina bude zpět do konce roku 2017.

Německo má druhé největší zásoby zlata na světě hned po USA, a to cca 3 375 tun, z nichž 98 % je (resp. bylo) uskladněno v zahraničí. Přesunout zpět do Německa se má zhruba polovina, další část zásob zůstane v New Yorku a v Londýně.

Zlato se začalo repatriovat v roce 2013 po tlaku veřejnosti. Jedním z důvodů byla nejistá ekonomická situace a problémy eurozóny, ale později také nástup nového amerického prezidenta a jeho ne zcela čitelné politické směřování.

Nicméně i přes návrat fyzického zlata zpět došlo za posledních deset let k poklesu celkových rezerv o nějakých 45 tun. Ve druhém čtvrtletí roku 2007 disponovalo Německo zlatem o objemu cca 3 421 tun, přičemž dnes, na konci května 2017, činí zásoby cca 3 376 tun (tj. 1 446 805 uncí).

Německá centrální banka už je celých deset let stálým prodejcem žlutého kovu.

| foto: Zlaťáky.cz

Je to opět další představitel západního myšlení, který spíše prodává své zlato, i když tento pokles není tak velký (konec konců jak jsme zmínili, pořád si udržuje 2. místo na světě hned po USA). Naopak tomu je, jak známo, ve východních zemích, kde např. Rusko, Kazachstán nebo Turecko své rezervy navyšují.

Rusko zlato neustále nakupuje a v červnu 2017 přidalo do svých rezerv dalších 300 000 uncí (cca 9,33 tuny) a jen za poslední dva roky již přidalo více než 435 tun zlata. Na konci června 2017 tak činily zlaté ruské rezervy cca 1 717 tun a země si tak udržuje 6. místo na světě, a to už pomalu dýchá na záda čínskému drakovi.

Je možné, že se jednoho dne západní svět postupně zbaví svého zlata úplně a přijde o důležitou zbraň v možných finančních krizích. Naopak východ jde směrem opačným; cestou stálých hodnot a jistoty, které žlutý kov v krizi představuje, a toho si jsou tyto země plně vědomy a vědí co dělají.