Dnešní rodina má mnoho různých podob. Rodičovství není sociální případ, říká Pavel Bělobrádek

Nově je tu potíž i s ČSSD. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová se totiž na poslední chvíli snaží rozbít společně prosazený vládní koncept prorodinné politiky. Za to, že bráníme systém daňových slev a bonusů pro ty, co vychovávají děti, nás nyní navíc natřel politolog Lukáš Jelínek (Právo 4. 1. Dobýt, šetřit, rozdělit).

Podle Jelínka je pro nás „přirozený pouze formálně uzavřený svazek muže se ženou, kteří potom mají děti“, a na nesezdané páry, neúplné rodiny, natožpak na dvojice téhož pohlaví prý koukáme skrz prsty. Marksová nám vyčítá: „Na rozdíl od KDUČSL vnímáme, že dnešní rodina má mnoho různých podob. Není to jen sezdaný pár s dětmi. Musíme se zaměřit na všechny typy rodin.”

Ani jedno není pravda. Naše podpora směřuje k těm, kteří pracují a vychovávají děti. Což může být sezdaný pár, samoživitelka či samoživitel, prarodiče či někdo, kdo dítě adoptuje, protože sám je mít nemůže, ať kvůli neplodnosti, nebo proto, že je homosexuál. Sociální demokraté to musejí dobře vědět, protože systém daňových slev a bonusů na děti jsme prosazovali spolu. A v zákoně se nic nepíše o „tradiční rodině“ a už vůbec ne o „dvojicích téhož pohlaví“. Takže se obávám, že spíše než o omyl jde ze strany našich přátel z ČSSD o záměrnou lež.

Problém a spor je v něčem jiném než v údajně zatvrzelém lidoveckém srdci. Jednak v tom, že ČSSD dle bývalého ministra pro lidská práva Dienstbiera neumí definovat, co je to rodina. Jednak v tom, že na rozdíl od nás chápe rodičovství jako sociální případ. Proto se zaměřuje na plošné sociální dávky, zatímco my na daňové slevy pro pracující rodiče.

My si totiž myslíme, že ti, co tvrdě pracují a řádně vychovávají děti, si zaslouží podpořit v první řadě. Dítě se nesmí stát prostředkem obživy. Ale ani příčinou chudoby. O to první vedeme spor s ČSSD, o to druhé s liberály a ANO.

Rodinná politika ministryně Marksové založená na genderové ideologii rozbíjí schválený vládní koncept podpory výchovy dětí – mimo jiné ruší slevu na dani na manželku – a nahrazuje ho všeobjímajícím socialistickým systémem, v němž se rozděluje (či naděluje) všem stejně.

My si naopak myslíme, že pomoc má mířit k dětem a k těm, kteří je s velkým úsilím a dřinou vychovávají, ať už jde o úplnou, či neúplnou rodinu, nesezdané páry atd. Je to i v zájmu státu. Ale koncepce ČSSD význam rodinné výchovy zcela pomíjí, tlačí i na zkrácení rodičovské a preferuje módní genderový přístup. Přitom stačilo nahlédnout do ústavní Listiny základních práv a svobod, jejíž čl. 33 definuje ochranu rodičovství, rodiny a péče o děti zcela jednoznačně. Je opravdu zbytečné stavět mezi KDU-ČSL a ČSSD v rodinné politice zdi. Zvláště když se na řadě konkrétních opatření shodneme. Nemůžeme ale přijmout ideologii, která ve svém důsledku relativizuje a oslabuje to, co pokládáme za zásadní: zájem na řádné výchově dětí.

Vyšlo v deníku Právo 5.1.2017

Témata:  rodina,  sociální dávky,  Pavel Bělobrádek