Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Poplatky za pobyt v nemocnici už se nesmějí vymáhat. Ani zpětně

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Mariusz Stankowski, MoneyMAG.cz

Nemocnice už nemohou vymáhat stokorunové poplatky za pobyt, které jsou od roku 2013 zrušené. Rozhodl tak Ústavní soud. Některá zdravotnická zařízení tím přijdou o miliony korun, které jim pacienti dluží už roky.

Být nemocný je pěkně drahý koníček - kdo si před lety poležel ve špitálu, odjížděl domů zdravý ale s peněženkou hubenější o pár stovek. Nemocnice neměly vůči pacientům slitování a dluhy přeprodávaly vymahačům. Z nezaplacené stokoruny tak během pár měsíců nakynul dluh až na desítky tisíc.

Štěstí přeje dlužníkům - kdo nezaplatil za hospitalizaci dodnes, ten je rázem bez dluhu. Ústavní soud zakázal regulační poplatky už v roce 2013 a dnes zatrhl i jejich vymáhání. "Největší dlužná částka za jednoho pacienta činí 16700 korun," uvedla mluvčí nemocnice U svaté Anny v Brně Petra Veselá.

Pacient si teď může oddechnout, dluh platit nemusí stejně jako tisíce dalších, kteří se bránili až dodnes. Nemocnice se teď s miliony na poplatcích musejí rozloučit. A nemocnice už s tím počítají. "Registrujeme dlužnou částku 5,5 milionů korun na regulačních poplatcích. Ty odepisujeme z účetnictví," potvrdil například Pavel Žára, mluvčí Fakultní nemocnice v Brně.

Ústavní soud nevyloučil, že peníze mohou dostat zpět i ti, kteří byli po zrušení poplatků donuceni dodatečně zaplatit. Nikdo z nich se ale zatím na soud neobrátil.

Témata:  zdravotnictví CZK

Související

Aktuálně se děje

29. května 2025 12:20

20. května 2025 12:26

Potraviny v Česku zdraží víc, než kdokoliv čekal

Růst cen v zemědělství letos v dubnu vykázal úroveň 15,2 procenta v meziročním srovnání. To je nejvýraznější nárůst od února 2023, tedy za více než dva roky. Poprvé po více než dvou letech se rovněž jedná o růst dvouciferný. 

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Senioři táhnou ekonomiku, zatímco mladí zůstávají ve školách

Český trh práce se tiše, ale zásadně přepisuje. Zatímco ještě v 90. letech bylo běžné, že lidé končili kariéru krátce po šedesátce a dvacetiletí už měli první zaměstnání, dnes se tyto role obracejí. Mladí zůstávají déle ve vzdělávacím systému, pracovní zkušenosti odkládají. Naopak senioři v důchodovém věku často zůstávají ekonomicky aktivní – ať už z přesvědčení, nebo z nutnosti.