Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Hrozí ekonomická válka mezi EU a USA? Diplomaté mají v rukou osud Evropy

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Americko-ruské vztahy se nadále zhoršují, konstatuje Josh Cohen v komentáři pro server Moscow Times. Bývalý představitel Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj a zahraničněpolitický analytik rozebral situaci, která nastala poté, co Trumpova administrativa uvalila na Rusko nové sankce a ruský premiér Dmitrij Medveděv obvinil Washington z vyhlášení ekonomické války.

Záblesk naděje

Navzdory eskalaci napětí stále existuje záblesk naděje pro obnovení rusko-americké spolupráce, tvrdí analytik. Odkazuje na uniklé ruské dokumenty, které tento měsíc zveřejnil server Politico, podle nichž ruský prezident Vladimir Putin svému americkému protějšku Donaldu Trumpovi na červencové schůzce v Helsinkách nabídl sérii návrhů týkající se redukce jaderných zbraní a opatření snižujících riziko vojenského střetu mezi USA a Ruskem.

"Putinovy návrhy podporují americké zájmy a Trump by měl odpovědět pozitivně a nasměrovat svou administrativu k okamžitému zahájení diskuzí s ruskými protějšky," nabádá Cohen. Poukazuje, že šéf Kremlu předně navrhl, aby Washington a Moskva rozšířily smlouvu New START, po čemž volá mnoho předních amerických, evropských i ruských jaderných expertů.

Dohoda New START omezuje celkový počet rozmístěných strategických jaderných hlavic na 1.550 na obou stranách, což stále bohatě stačí k mnohonásobnému zničení celé planety, uvádí analytik. Poukazuje, že smlouva také obsahuje množství ověřovacích mechanismů a opatření k posílení vzájemné důvěry - obě strany mají nárok na 18 každoročních bleskových inspekcí a telemetrická i další data, přičemž na základě dohody vznikla i bilaterální konzultační komise, která se dvakrát ročně setkává v Ženevě.

Tato zásadní opatření k posílení důvěry omezují riziko překvapení a nepochopení, a proto je v americkém zájmu smlouvu New START rozšířit, jelikož snižuje hrozbu nukleární války, zdůrazňuje Cohen. Dodává, že uniklý ruský dokument hovoří také o potvrzení závazku dodržovat dohody o raketách středního dosahu.       

Jde především o osud smlouvy o likvidaci jaderných raket středního dosahu z roku 1987, která Rusku a Spojeným státům zakazuje vyvíjet či rozmisťovat atomovými hlavicemi osazené ze země odpalované rakety a střely s plochou dráhou letu o dosahu 500-5.500 km, vysvětluje analytik. Připomíná, že američtí představitelé obviňují Rusko z porušování této dohody, což Moskva zuřivě popírá, přičemž zachování smlouvy je rovněž v zájmu USA a američtí představitelé musí mít jasno, zda ji lze udržet v platnosti.

Cena za selhání je příliš vysoká

Třetí návrh uvedeným v dokumentu představuje dvoustranná diskuze o nerozmisťování zbraní ve vesmíru a ačkoliv smlouva zakazující dislokaci zbraní hromadného ničení v kosmu již existuje, je zajisté užitečné zvážit, zda také zákaz konvenčních vesmírných zbraní není v americkém zájmu, domnívá se Cohen. Připouští, že odpověď není tak jednoznačná jako v případě omezení jaderných arzenálů a Trumpova administrativa zřejmě chce vytvořit novou odnož ozbrojených sil, která se má věnovat čistě boji ve vesmíru, což je s touto myšlenkou v rozporu.

"Navíc, jak testy jejích protidružicových zbraní ukazují, také Čína je zřejmě odhodlaná získat vesmírné bojové prostředky. To znamená, že jakákoliv budoucí smlouva o vesmírných zbraních musí nezbytně zahrnout i Peking," píše analytik. Dodává, že tyto faktory by neměly bránit americkým představitelům alespoň v rozhovorech o názoru Moskvy ohledně zamezení militarizace kosmu.

Ruský dokument se zabývá také vojenským napětím ve východní Evropě, přičemž Moskva navrhuje dvoustranná opatření s cílem zabránit incidentům při vojenských aktivitách v Evropě a posílit důvěru a transparentnost ve vojenské oblasti, nastiňuje Cohen. Domnívá se, že Washington by měl toto volání vyslyšet, jelikož po ruské anexi Krymu z roku 2014 NATO oznámilo ukončení veškeré vojenské spolupráce s Ruskem a mnoho zavedených vojenských komunikačních kanálů mezi oběma stranami je od té doby zamrzlých.     

Problém přerušení komunikace spočívá v značném zvýšení rizika, že malý vojenský incident v Evropě či jinde může rychle eskalovat v celkovou válku - zahrnující i jaderné údery - a vyhnutí se takovému katastrofickému scénáři je zajisté v zájmu obou stran, míní analytik. Přiznává však, že s ohledem na probíhající vyšetřování vedené Robertem Muellerem je pro Trumpa politicky obtížné usilovat o jakoukoliv novou dohodu s Moskvou, navíc za situace, kdy přetrvává mnoho problémů, které obě strany rozdělují - především obvinění z ruských zásahů do posledních prezidentských voleb v USA a pokračující ruská hybridní válka na Ukrajině.

"Přesto je nakonec v zájmu Washingtonu i Moskvy izolovat zásadní otázky, například snižování jaderného napětí, od širší nestálosti americko-ruských vztahů," zdůrazňuje Cohen. Poukazuje, že i v nejtemnějších dnech studené války byly USA a SSSR odhodlány kontrolovat jaderné zbrojení.

I kdyby z nekonečných debat nevzešly konkrétní dohody, čas strávený snahou pochopit priority, zájmy a obavy druhé strany pomáhá snížit možnost jaderné války, tvrdí analytik. Soudí, že je klíčové, aby se Putin a Trump shodli na obnovení takových diskuzí, protože v opačném případě je potenciální cena zkrátka příliš vysoká.    

Témata:  EU USA ekonomika

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

18. listopadu 2024 10:44

Předpověď počasí na noc a úterý 19. listopadu

Přes naše území přejde od západu frontální systém, v noci teplá fronta a večer postupně fronta studená, informuje ČHMÚ.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

EUR

Špatná zpráva pro euro. Rostoucí ekonomické rozdíly mezi zeměmi ohrožují budoucnost eurozóny

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny se od jejího vzniku trendově stále zvětšují, a zvláště výrazně potom od roku 2019. Jednotná měna je přitom pro příslušnou měnovou unii přínosná jen tehdy, pokud jsou uvedené rozdíly dostatečně malé a ideálně pokud se jednotlivé země takové unie makroekonomicky sbližují. To právě ovšem není případ eurozóny, jak ve své nové studii dokumentují ekonomové Moritz Pfeifer a Gunther Schnabl z Institutu hospodářské politiky Lipské univerzity.