Zkrácení pracovní doby? Nutně to neznamená snížení odpracovaných hodin

Prioritami ČMKOS je zkrácení pracovního týdne ze 40 na 37,5 hodin, tedy každý den o půl hodiny kratší pracovní doba. Podle jejich průzkumu 77 % firem, kde odbory působí, již kratší pracovní dobu zavedlo. V Česku pracují zaměstnaní průměrně 40,1, zaměstnanci 39,3 a OSVČ 44,1 hodiny týdně.

Co na to stát?

Z rozhodnutí státu se například Francie snížení pracovní doby dočkala dvakrát. Nejdříve byl v roce 1982 snížen počet hodin ze 40 na 39 a následně v roce 2000 na 35 hodin týdně. Ve Švédsku byl zase v 80. letech snížen počet pracovních hodin o 5 procent. V Portugalsku byla, po vzoru Brazílie a Ontaria, v roce 1996 zkrácena pracovní doba ze 44 na 40 hodin.

Co na to firmy?

Ještě dříve ke zkrácení pracovní doby docházelo z iniciativy jednotlivých společností. Už v roce 1926 Henry Ford plošně zavedl 5denní pracovní týden a v roce 1930 W. K. Kellogg 6hodinové pracovní dny v továrně v Michiganu. Ve Švédsku aktuálně probíhají lokální experimenty s šestihodinovým pracovním dnem ve zdravotnictví.

Jaké jsou (teoretické) výhody?

Má se za to, že konec dlouhé práce by měl dobrý vliv především na stres. Kratší práce může vytvořit nová pracovní místa a teoreticky se může snížit nezaměstnanost. Mohl by se zmírnit negativní dopad automatizace výroby. Zvýšila by se produktivita především vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a placené zaměstnání i neplacená domácí práce a péče by se rovnoměrněji rozdělila mezi rodiče. Starší by se dokázali lépe zapojit a bylo by více volného času na lepší péči o stárnoucí rodiče. Přesun ke kratší práci by prolomil zaběhnutý cyklus „život pro práci, práce pro příjem, příjem pro spotřebu“. Práce by se rozprostřela férověji napříč pracující populací a snížil by se počet katastrof v důsledku přepracovanosti zaměstnanců.

Jaká jsou negativa?

Zkrácení pracovní doby nutně nemusí mít dopad na nezaměstnanost, pro firmy i zaměstnance je totiž jednodušší využívat přesčasy, i když za vyšší hodinovou sazbu. Případný růst mzdových nákladů působí proti růstu zaměstnanosti. Při nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po práci může navíc dojít k opačnému efektu, tedy k poklesu ekonomiky a zaměstnanosti. Zkrácení pracovní doby není proto efektivním nástrojem boje proti nezaměstnanosti. Administrativní zkrácení pracovní doby nemusí nutně znamenat dlouhodobé snížení odpracovaných hodin. Zkrácení pracovní doby se dá obejít přes přesčasy a pozitivní dopad nemusí být žádný. Pracující pod hranicí chudoby jsou placeni od hodiny, takže jim kratší pracovní doba bere možnost se z chudoby dostat. Vývoj národohospodářské produktivity práce (na odpracovanou hodinu, ale i na osobu) by se po administrativním zkrácení pracovní doby výrazně nezměnil.

Co je potřeba udělat?

Pro zaměstnavatele je levnější zaměstnat jednoho přepracovaného zaměstnance než dva na poloviční úvazek, a to kvůli nákladům na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatele je třeba ocenit, ne trestat za zaměstnávání více zaměstnanců. Zdanit práci ne podle jednotlivce, ale podle odpracované hodiny. Snížit náklady práce, ČR má jedno z nejvyšších zdanění práce v EU. Násilné zkrácení pracovní doby už by byla na naše firmy další neúnosná zátěž, pokud se také nesníží zdanění. Stát by měl usilovat o snížení pracovní doby velmi opatrně a zároveň aktivně nabídnout tréninkové programy. Firmám by se měla ponechat flexibilita. Koordinace v rámci většího ekonomického celku, tedy například na úrovni EU. Zlepšit podmínky OSVČ (například snížením byrokracie), protože obecně pracují déle. Zabránit poklesu hodinové mzdy, navýšit limity na přesčasy a zaručit, aby byly lépe ohodnoceny. Dbát na to, aby se posílila necenová konkurenceschopnost produkce v české ekonomice.

Jak se to osvědčilo ve Francii?

Zvýšení obratu na trhu práce (propuštění & najímání) a přechodně i zaměstnanosti (navýšení volných pracovních míst), krátkodobé zvýšení zaměstnanosti podpořené končící expanzí. Zvýšení přesčasů a „více úvazků“ u mužů. Růst mezd zrychlil (více mužům; ale z vyšších příjmových skupin se později častěji propouštělo). Trvalejší zrychlení růstu jednotkových mzdových nákladů, což zesílilo tlak na cenovou konkurenceschopnost francouzských produktů na zahraničních trzích. Po roce 2002 počet odpracovaných hodin opět roste. Viditelnější efekt zkrácení pracovního týdne ve velkých společnostech (slabší u malých firem).

„Ten, kdo pracuje s mírou tak, aby mohl pracovat trvale, se nejen udržuje zdravý déle, ale v průběhu roku vykoná největší množství práce.“ Adam Smith (1776)

Témata:  práce,  lidé