Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Ceny bydlení? Nemovitosti jsou v Česku předražené!

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Ceny nemovitostí ve velkých městech, zejména pak v Praze, rostou, mluvou matematickou, nad všechny hranice. Dle nových dat developerských firem se průměrná cena nových pražských bytů dostala letos na dohled 100 tis. korun/m2; ceny starých bytů pak samozřejmě tento vývoj odrážejí.

Vážnost situace ilustruje i ČNB, která nedávno bankám nařídila utáhnout hypoteční kohoutky, které se v posledních letech otevřely naplno – zatímco v roce 2012 poskytly dle statistik ČNB české banky hypoteční úvěry (vč. refinancování) na nákup nemovitostí ve výši cca 170 mld., v roce 2017 pak ve výši bezmála 350 mld.

Nárůst cen v posledních třech letech má mnoho příčin, o kterých se mluví zeširoka – pomalá výstavba, pokračující čistá migrace, relativně slabá koruna podporující spekulativní poptávku ze zahraničí, bezbřehý optimismus domácností (viz historické minimum míry úspor), Airbnb, historicky bezprecedentně nízké sazby atd. V podstatě je to pro zájemce o bydlení dokonalá bouře.

Nejhorší však je, že s tím nikdo nic nedělá. Neříkám, že má stát začít stavět byty a rozdávat je (ta doba už je naštěstí pryč), ale pro začátek by stačilo, aby neházel pod nohy polena výstavbě a vyrovnal hrací pole.  Což znamená např. přísnou regulaci krátkodobých pronájmů pro komerční účely (kde počet hostů přesáhl v minulém roce milion), které způsobují nejenom negativní externality (pro obyvatele dotčených domů, pro zájemce o trvalé pražské bydlení), ale i nerovné hrací pole pro hoteliéry v klasických ubytovacích zařízeních.

Pouhé daně ani jedno z uvedeného nevyřeší. Proto je na místě zrychlit povolovací řízení – není přece normální, aby bylo v ČR vyřízení papírů dle výzkumu Světové banky u nás stejně problematické jako v Kongu, Kosovu či Keni.

Proč však vůbec trh bydlení řešit? Protože je to (na rozdíl od jiných) trh, jehož nefunkčnost / dysfunkčnost má znatelné dopady do dalších oblastí života. Kvalita bydlení a jeho stabilita (=dostupnost) jsou v akademické literatuře důležitými prediktory mentálního zdraví populace, různých socioekonomických charakteristik (jak dospělých, tak dětí) a v neposlední řadě důležitou determinantou rozhodnutí o množství potomků. V České republice, kde je afinita k vlastnickému bydlení velmi vysoká a vlastnictví nemovitosti k bydlení je integrální součástí mentality, jsou pak tyto efekty patrně silnější než jinde.

A není to tak, že není kde bydlet. Praha není Hong Kong. Je na čase, aby si to zodpovědní uvědomili, informuje Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.

Témata:  bydlení,  nemovitosti

Aktuálně se děje

16. října 2026 13:40

7. října 2026 13:27

Čínská AI už Američanům dýchá na záda. Rozhodovat ale nebude jen to, která je chytřejší

Čínská umělá inteligence už není pouze levnější alternativou k americkým modelům. Čínské modely se přibližují technologické špičce a v některých případech nabízejí výhodu v možnosti provozovat je přímo na vlastní infrastruktuře. Pro firmy tak není hlavní otázkou, zda zvolit americkou, nebo čínskou AI, ale především to, co má umělá inteligence dělat, kde budou uložena data a kolik bude její provoz stát, rozebírá ve svém komentáři David Strejc, AI specialista a architekt ze společnosti Apertia.ai.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Mladí lidé zůstávají u rodičů. Na vlastní byt nemají peníze ani naději

Vlastní bydlení se pro stále větší část Čechů stává nedosažitelným cílem. Téměř devět z deseti lidí, kteří nemovitost nevlastní, očekává, že její pořízení bude ještě obtížnější než dnes. Ceny podle většiny veřejnosti porostou dál, zatímco část domácností už nedokáže na vlastní bydlení vůbec spořit. Přibývá proto lidí, kteří zůstávají v nájmu nebo bydlí u rodičů a dalších příbuzných.