Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

USA: Těžbu z břidlic komplikuje nedostatek písku

Písek, ilustrační fotografie
Písek, ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Společnosti v USA těžící z břidlic mají problém. Začínají stále více pociťovat nedostatek písku, který spolu s vodou a chemikáliemi tvoří směs vháněnou do horizontálních vrtů. Bez kvalitního písku, nejlépe křemičitého, se neobejdou. Právě písečná zrnka pronikající do puklin a štěrbin pomáhají otevírat cestu na povrch ropě či plynu.

Písek podražil natolik, že výrazně snižuje firemní zisky. "Těžařům to opravdu dělá starosti," komentuje James West z banky Evercore ISI zaměřené na energetiku. Tuna kvalitního písku v USA už stojí kolem 40 dolarů, v přepočtu zhruba tisíc korun. Přitom během loňského druhého pololetí to bylo 15 až 20 dolarů za tunu. Investiční banka Tudor, Pickering, Holt & Co sídlící v texaském Houstonu uvádí, že nabídka pískoven nebude stačit poptávce už příští rok, kdy se ho na amerických břidlicových nalezištích spotřebuje přibližně 120 milionů tun. Ve srovnání s rokem 2014, kdy v USA vrcholil "břidlicový boom", to bude více než dvojnásobek.

Písek nyní představuje pět až sedm procent nákladů na těžbu plynu a ropy z břidlic, ale tento podíl podle Georgeho O´Learyho ze zmíněné banky poroste. Tím spíše, že písek se musí kvůli postupnému vyčerpávání jeho zdrojů vozit na stále větší vzdálenosti. Těžaři do směsí nepoužívají písek plážový, který se pro jejich účely nehodí. Nejraději mají jemný křemičitý písek, jehož nejbohatší naleziště se vyskytují v severních oblastech amerického Středozápadu. Těžební společnosti se také snaží získávat pískovny do svého vlastnictví, aby měly náklady více pod kontrolou. 

Témata:  USA písek Doly

Související

Aktuálně se děje

13. února 2026 11:55

27. ledna 2026 11:51

Když hotovost nechtějí: Zákon mluví jasně, praxe kulhá

Spotřebitelé se v preferovaném způsobu platby neshodují a dělí se zejména na dva tábory. První z nich tvoří lidé, kteří si bez plateb kartou či jiným chytrým zařízením dnes již nedovedou představit jakékoliv nakupování. Druhý tábor naopak preferuje hotovost, protože fyzicky vidí obnos, který má v peněžence, a při každé platbě tak sleduje jeho úbytek. Jsou však místa, která nenabízejí preferovaný způsob placení – někteří prodejci nepřišli na chuť platbám kartou a nevlastní tak potřebný terminál, jiní zase nechtějí přijímat hotovost a v rámci zjednodušení práce personálu umožňují platby pouze kartou. Jsou však tato jednání v souladu se zákonem? Problematiku vysvětluje dTest.

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy