Podvodníci používají zákeřné triky k okradení dlužníků

Od zavedení insolvenčního zákona do praxe v roce 2008 dramaticky stoupl počet podaných návrhů na insolvenci, z původních 5 354 v roce 2008 až na 35 140 v loňském roce. Drtivou většinu z nich nepodávají firmy, ale sami spotřebitelé. A významně roste také počet účelově podaných návrhů na insolvenční řízení. Jejich cílem je oddálit nebo zamezit dražbě nemovitosti. Až na polovinu z těchto návrhů však nepřišli dlužníci sami, ale využili nabídky společností či jednotlivců, které za desítky tisíc korun podobné návrhy připravují.

„Institut osobního bankrotu je potřebný a důležitý mechanismus našeho právního řádu. Jeho důsledky jsou však natolik závažné, že je žádost o jeho vyhlášení potřeba velmi dobře zvážit. Pokud má být jeho cílem oddálení nebo zrušení dražby domu či kalkul v podobě splacení pouze 30 % z celého dluhu, nejen, že je často neúčinný a k dražbě domu stejně dojde, ale dlužník musí uhradit maximum svého dluhu, přičemž mu hrozí i uvalení konkurzu," říká Radim Hasman, předseda představenstva společnosti Eurodražby.cz, která organizuje nejvíc nedobrovolných dražeb v Česku.

Návrhy na insolvenci oddálily v průběhu posledních tří let stovky nedobrovolných dražeb po celé republice. Škoda se dá počítat v milionech korun. Vzniká především věřiteli, nejčastěji bance, a také dražebníkovi, ale ve svém důsledku ji zaplatí právě dlužníci a o dům stejně přijdou.

Účelové návrhy na insolvenci jsou často záměrně špatně sepsané, soud je proto rovnou odmítne, jejich cílem je totiž pouze oddálení dražby nemovitosti. V případě úspěchu však jdou tyto návrhy často přímo proti samotným zájmům dlužníka. Po vyhlášení osobního bankrotu se totiž ocitá v situaci na hranici existenčních možností. Oddlužení je podmíněno pětiletým splácením v maximální možné výši, dlužníkovi tak často zbude pouze životní minimum. To však nestačí ani na pokrytí nákladů na bydlení. Úkolem soudu o oddlužení totiž není řešit, za co bude dlužník bydlet nebo nakupovat potraviny, jeho úkolem je uspokojit věřitele. Navíc výši dluhu, kterou bude muset dlužník splatit, nedokáže nikdo předem odhadnout. Zákon stanoví minimálních 30 %, výši ale určuje soud podle příjmů dlužníka, a tak se částka může vyšplhat ke100 % dluhu. Navíc z databáze osob v osobním bankrotu se záznam vymaže až za několik let po skončení pětiletého splátkového režimu, dlužník tak na sobě má stigma nedůvěryhodnosti delší dobu než pět let.

Vůbec nejhorší variantou účelově podaného insolvenčního návrhu je, když dlužník po započtení všech očekávaných příjmů nedosáhne v pětiletém horizontu ani na splacení 30 % dluhu.

V takovém případě je soud nucen na dlužníka uvalit konkurz. „To, co se dalo vyřešit jednoduchým, byť pro dlužníka nepříjemným vydražením jeho nemovitosti, končí situací, kdy jsou o dlužníkovi oprávněny rozhodovat pouze schůze věřitelů, které rozhodují jen v zájmu rychlého vyřízení svých pohledávek," vysvětluje Radim Hasman. Chování podnikavců, kteří využívají neznalosti občanů, bohužel není nijak postižitelné, sepsání insolvenčního návrhu za úplatu totiž není nic nezákonného. Dlužníci v tíživé situaci slyší na zavádějící informace o zrušení dražby, chytají se zdánlivě výhodného řešení v podobě odpuštění 70 % dluhu a už si nezjistí, co vše jim může hrozit. Oddálení dražby s sebou přináší i navyšování dluhu o úroky a náklady na následné zpeněžování nemovitostí.

„Soudní systém je na podobné případy stále lépe a lépe připraven a z praxe víme, že soudy dnes umí rozhodnout o tom, že dražba se může konat i přes podaný insolvenční návrh i během několika málo hodin, takže se často stejně žádné oddálení nekoná," říká Radim Hasman.

Jak by se tedy člověk, který nemůže splácet hypotéku, měl zachovat? „Nejjednodušší řešení pro dlužníka je vždy dohoda s bankou. Mnoho našich klientů ale nenechá dojít věci ani tak daleko. Sami prodej nemovitosti iniciují, z dobrovolného prodeje pak bance uhradí dlužnou částku a často jim ještě část financí zůstane," radí Radim Hasman ze společnosti Eurodražby.cz.

Témata:  dluhy,  dražba,  insolvence