Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Chtěli jste stříbro, odnesli jste si šmuk? Na co si při výběru dávat pozor

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Měli jste v plánu pořídit si stříbrný šperk, domů jste si ale nevědomky odnesli kus hliníku či zinku, který se vám po chvíli rozpadl v ruce? Bohužel to není nic výjimečného. Naštěstí existuje několik vodítek, podle kterých můžete poznat, zda je šperk skutečně kvalitní. Na co se tedy zaměřit, abyste příště nenaletěli? Jaký by měl být poměr stříbra a jak je to s obsahem niklu? A podle čeho poznat důvěryhodný e-shop se šperky?

Prodejce nemá registraci na Puncovním úřadě? Jděte o dům dál

Při výběru nového stříbrného kousku byste si měli ohlídat hned několik aspektů. První, na co se zaměřit, je to, k jakému prodejci vaše kroky povedou. Ne každý, kdo má šperky v nabídce, totiž slibovanou kvalitu skutečně prodává. „Pokud chce mít kupující jistotu, že si pořizuje šperk u kvalitního a prověřeného dodavatele, měl by si zkontrolovat jeho registraci na Puncovním úřadě. To se dá snadno ověřit zadáním IČO prodejce přímo na stránkách úřadu,“ radí populární influencer Erik Meldik, spoluzakladatel šperkařské značky USHI, která se specializuje na výrobu originálních českých stříbrných náušnic. „Pokud je prodejce registrován, znamená to, že se zavázal dodržovat zákony a předpisy, které se vážou ke garanci kvality a pravosti šperků. Ručí tedy za to, že šperky jsou vyrobeny skutečně z drahých kovů,“ dodává Meldik. Pokud na Puncovním úřadě vybraného prodejce nenaleznete, přesuňte se raději o dům dál. Co se týká nakupování na eshopech, volte nejlépe ty, které patří českému registrovanému subjektu. V opačném případě je totiž v případě jakýchkoli obtíží jen omezená možnost vymáhat české právo.

Puncovní značka ošetřuje ryzost i původ

Velmi významným vodítkem ke kvalitnímu stříbrnému šperku je takzvaný punc. Tato specifická značka, kterou v Česku vyráží Puncovní úřad, zaručuje, že byla daná věc pečlivě zkontrolována, šperk splňuje nastavené standardy kvality a má uváděnou čistotu kovu. Pomocí ražby nebo laseru se tak postupně označí nejčastěji vnitřní strana šperku ryzostním, státním a dílenským puncem. Ryzostní značka udává, jaký je obsah drahého kovu ve šperku. V případě stříbra se jedná nejčastěji o označení 925/1000, což symbolizuje, že šperk obsahuje 92,5 % stříbra a 7,5 % příměsi pro zvýšení tvrdosti a pevnosti materiálu. Takovému stříbru se říká sterlingové. Státní puncovní znak je obrazec s číslem, který napovídá, o jaký druh kovu se jedná, odkud pochází či jaká je ryzost. Dílenskou značkou pak disponuje každý registrovaný zlatník a podle ní lze poznat, kdo je výrobcem daného kousku. Pokud pátráte po stříbře, hledejte punc kamzíka či zajíce.

Uvolňování niklu ošetřuje norma, nesmí překročit stanovený limit

Svědění, zarudlá, loupající se pokožka, případně mokvající pupínky. Takové jsou obvykle projevy nesnášenlivosti niklu. Uvádí se, že ten je v současnosti nejčastější příčinou kontaktní alergie v Evropě, trpí jí odhadem až 20 % ženské populace. Tato problematika proto již prostupuje i do oblasti legislativy- aktualizovaná verze normy ČSN EN 1811 stanovuje limitní hodnoty pro uvolňování niklu z kovových předmětů. Tato hranice je aktuálně nastavena na hodnotu 0,2 mikrogramů na centimetr čtvereční týdně. „Pokud je tento limit dodržen, měl by být šperk vhodný i pro osoby s citlivostí na nikl. Nicméně, pokud máte s tímto kovem špatnou zkušenost a víte, že jste na něj citliví, pátrejte po specializovaném prodejci, který deklaruje, že jeho produkty nikl neuvolňují vůbec,“ radí Erik Meldik z české šperkařské značky USHI.

Témata:  stříbro šperky

Související

Aktuálně se děje

20. listopadu 2024 11:28

20. listopadu 2024 11:08

15. listopadu 2024 9:34

Západ se k Číně staví pragmatičtěji než Česko, které to může ekonomicky dále oslabit

Zdroje současného mdlého výkonu české ekonomiky nelze hledat pouze za hranicemi. Byť úpadek německého průmyslu, energetická krize či válka na Ukrajině rozhodně svůj původ za hranicemi mají a českou ekonomiku přímo či zprostředkovaně poškozují. Češi si ale škodí i sami. Třeba tím, že s oblibou bývají papežštější než papež a že se neméně rádi vydávají ode zdi ke zdi.

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy