Jsou domácí testy škodlivých látek opravdu přesné?

Dusičnany v potravinách pocházejí zejména z hnojiv. Zvlášť nebezpečné jsou pro malé děti, u nichž vedou k blokování přenosu kyslíku krví. Rizikový je i z dusičnanů vznikající karcinogenní nitrosamin. Koncentraci dusičnanů v zelenině ovlivňuje kromě množství hnojiv v půdě i způsob jejího pěstování, doba sklizně a druh rostliny. Přístroj Anmez Greentest Eco 4A prodávaný za cca 4000 Kč slibuje, že dokáže měřit obsah dusičnanů v ovoci a zelenině a vyhodnotit, zda jsou dané potraviny bezpečné pro konzumaci, či nikoliv.

Píchnout do salátu a hned vědět, kolik obsahuje nežádoucích látek, je lákavá představa. Muž ve videích testoval ovoce a zeleninu koupenou v několika obchodních řetězcích tak, že do nich zapíchl hrot přístroje se sondou a do pár sekund se mu na displeji zobrazila naměřená hodnota dusičnanů a barevná signalizace, zda je v pořádku. U mnoha potravin hlásil minitester alarmující překročení bezpečných hodnot dusičnanů. „Čtenáře v reakci na videa nejčastěji zajímalo, zda lze skutečně jehlovou sondou obsah dusičnanů změřit. Odpověď zní: Jde to, ovšem za cenu značných nepřesností,“ odpovídá Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Přístroj Anmez Greentest Eco zjišťuje množství dusičnanů ve vzorku zeleniny měřením vodivosti, na níž se dusičnany jako jedna ze solí podílejí. Nevýhodou je, že k vodivosti zeleniny přispívají všechny soli v ní obsažené. Množství pouze jedné ze solí se touto metodou zjistit nedá.“

V laboratoři lze koncentraci dusičnanů změřit přesně pomocí akreditované metody –například kapalinové chromatografie. Laboratoř ověřovala přesnost vpichového měřidla na čtyřech druzích zeleniny – ledovém salátu, okurce, květáku a čínském zelí pomocí dvou minitesterů. „Každý druh zeleniny jsme nakoupili po třech kusech a sondu zapíchli do tří různých částí každého kusu. Místo, kam se sonda zapíchne, má ohromný vliv na výsledek. Měření u květáku, ledového salátu i čínského zelí potvrzují, že ve spodních částech je koncentrace dusičnanů nejvyšší. Ostatní hodnoty již tak jednoznačné nebyly,“ vysvětluje Hana Hoffmannová.

Laboratoř provedla celkem 36 měření, rozdíl mezi výsledkem vpichového a akreditovaného měření nejčastěji představoval desítky procent změřené hodnoty. U poloviny testovaných druhů zeleniny byl průměr naměřených hodnot nižší než laboratorně stanovený obsah dusičnanů, u druhé poloviny tomu bylo naopak. Pouze v jednom případě obě metody po zohlednění nejistoty došly k podobnému výsledku.

Nejméně přesný byl Anmez Greentest Eco 4A v případě květáku. Jím určená hodnota byla 15× vyšší než analytický výsledek. Naopak u salátové okurky vyšel průměrem ze všech devíti vpichových měření obsah dusičnanů dvaapůlkrát nižší, než skutečně byl. K podhodnocení reálného stavu pak došlo i v případě čínského zelí, byť u něj nebyl rozdíl až tak výrazný. Akreditované testování ukázalo, že přístroj Anmez Greentest Eco 4A není příliš přesné měřidlo. Dobrou zprávou je, že všechny výsledky obsahu dusičnanů, včetně těch získaných v košťálech, se pohybovaly v bezpečné zóně. Státní kontrolní orgány obsah nežádoucích látek včetně dusičnanů průběžně sledují. Pro nejcitlivější druh zeleniny – saláty, špenát či rukolu – je maximální množství dusičnanů omezeno a všichni pěstitelé a obchodníci musí předepsané limity dodržovat.

Témata:  dTest,  potraviny,  Zelenina