Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Volno na státní svátek? Nebylo to tak vždy, socialismus měl své metody

Státní svátky
Státní svátky
Foto: Marie Cvrčková, MoneyMAG.cz

Mnoho zaměstnanců má dnes na státní svátek volno a nemusí do práce. Tento luxus ale nebyl vždy samozřejmostí. V minulém režimu se něco jako volno neuznávalo, a do práce se muselo. I když jindy.

Pracovní soboty. Termín, který mnohým lidem dnes už mnoho neřekne. Ale ti, kteří pracovali už před rokem 1990, si na něj pravděpodobně ještě vzpomenou. Bývalo to řešení státu jak udržet v každém roce stejný počet pracovních dnů. Na každý svátek ve všední den připadla jedna víkendová náhrada. A někdy byly vyhlašovány i jen tak.

Pětidenní pracovní týden byl v Československu zaveden až v roce 1968. Když se přecházelo, byly v úvaze dvě varianty. Volná sobota a neděle či volná neděle a pondělí. Nakonec převážila varianta se sobotou a vznikl tak víkend, který známe do dneška.

Transformace šestidenního pracovního týdne na pětidenní však neproběhla hladce. Více než třicet dalších let byly vyhlašovány tzv. pracovní soboty, při kterých museli zaměstnanci do práce a děti do školy. Nejdříve se pracovní a nepracovní soboty každý druhý týden střídaly. Poté už byly jen některé vyhlašovány mimořádně. Vždy jich bylo vyhlášeno dostatek na to, aby pokryly počet státních svátků, které se objevily ve všední dny. Režim měl strach, že s každým rokem se měnící počet pracovních dnů by měl negativní ekonomické dopady.

Naposledy se šlo v sobotu do práce 28. dubna 1990 jako náhrada za Velikonoční pondělí. Další pracovní soboty byly zrušeny a stát se k nim už nikdy nevrátil. Nakonec se totiž ukázalo, že jejich ekonomický vliv je minimální a jsou tedy zbytečné. Navíc se přišlo na to, že víkendová pracovní morálka za mnoho nestojí.

Témata:  Státní svátky socialismus

Související

Aktuálně se děje

24. června 2026 12:15

24. června 2026 12:02

Platební rozkaz neignorujte. Může skončit exekucí

Přišel vám dopis s tvrzením, že některé společnosti dlužíte peníze? Bohužel mnoha spotřebitelům ano. Někdy se jedná o skutečný dluh, na který zapomněli, jindy o pochybný dluh u společnosti, s níž dříve byli v kontaktu, ale někdy jde o zcela cizí společnost, u které vědí, že nic nedluží. Pokud s dluhem nesouhlasí, nabízí se jim dvě možnosti – kontaktovat společnost, anebo dopisy ignorovat. Druhá z nich se však může obrovsky vymstít a i z dluhu, který podle nich neexistoval, se stane dluh, který musí zaplatit, jinak hrozí exekuce. Jak je to možné a jak se lze bránit?

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy