Volno na státní svátek? Nebylo to tak vždy, socialismus měl své metody

Pracovní soboty. Termín, který mnohým lidem dnes už mnoho neřekne. Ale ti, kteří pracovali už před rokem 1990, si na něj pravděpodobně ještě vzpomenou. Bývalo to řešení státu jak udržet v každém roce stejný počet pracovních dnů. Na každý svátek ve všední den připadla jedna víkendová náhrada. A někdy byly vyhlašovány i jen tak.

Pětidenní pracovní týden byl v Československu zaveden až v roce 1968. Když se přecházelo, byly v úvaze dvě varianty. Volná sobota a neděle či volná neděle a pondělí. Nakonec převážila varianta se sobotou a vznikl tak víkend, který známe do dneška.

Transformace šestidenního pracovního týdne na pětidenní však neproběhla hladce. Více než třicet dalších let byly vyhlašovány tzv. pracovní soboty, při kterých museli zaměstnanci do práce a děti do školy. Nejdříve se pracovní a nepracovní soboty každý druhý týden střídaly. Poté už byly jen některé vyhlašovány mimořádně. Vždy jich bylo vyhlášeno dostatek na to, aby pokryly počet státních svátků, které se objevily ve všední dny. Režim měl strach, že s každým rokem se měnící počet pracovních dnů by měl negativní ekonomické dopady.

Naposledy se šlo v sobotu do práce 28. dubna 1990 jako náhrada za Velikonoční pondělí. Další pracovní soboty byly zrušeny a stát se k nim už nikdy nevrátil. Nakonec se totiž ukázalo, že jejich ekonomický vliv je minimální a jsou tedy zbytečné. Navíc se přišlo na to, že víkendová pracovní morálka za mnoho nestojí.